Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tyrani: Čingischán-největší loupežná výprava

23. 9. 2014

 

 

bez-nazvu.png

Motto: ,, Co potěší muže nejvíce? Rozdrtit nepřítele, hnát ho pak před sebou a slyšet pláč jeho žen a dětí.´´  Čingischánovo krédo
Prolog: Motto našeho příběhu se dostalo i do filmu Barbar Conan. Takto nějak Čingischán vychovával své syny. Jedná se o neporaženého vojevůdce s říší od polských a maďarských hranic po pobřeží severní Číny. Muže, který se vysmíval vlastním bohům a byl tolerantní k víře jiných, aniž by se k nějaké hlásil. Dokázal však takovou víru využít ve svůj prospěch. Jak byl tolerantní k víře, nebyl tolerantní k cizímu majetku a životu, pokud mu to nemohlo přinést nějaký užitek. Jednalo se o vraha vlastního bratra a milionů jiných. Dohromady se zdá, že zabil více lidí, než kolik zemřelo v obou světových válkách. Nikdy nechtěl vybudovat říši, jenom se zmocnit peněz a obchodu druhých. Jeho říši se podařilo ještě jeho synům rozšířit. Za jeho vnuků se už rozpadla na menší části a dále upadala. Byl to Čingischán, který způsobil vzestup i pád Mongolů. Za jeho válečné taktiky mohli vybojovat řadu vítězství. Nikdy se ale nenaučili jak trvale dobytou říši spravovat a jeho pokračovatel Tamerlán vlastně jen celý život válčil a porážel ostatní, aby se jím ovládnuté území rozpadlo už hned po jeho smrti. O tom, co skutečný Chán chánů dokázal a jaký doopravdy byl, je tento článek.
Místo řádu anarchie: Čingischánův otec se jmenoval Jesügej a v době Čingischánova narození to byl slavný kmenový náčelník nazývaný chán a rovněž výborný válečník, který však svého syna nikdy nepředčil. Svoji ženu a Čingischánovu matku si přivedl jako zajatkyni po porážce nepřátelského kmene.
V době, kdy se Čingischán narodil, bylo Mongolsko rozkmotřeno mezi svéhlavé kmeny čítající na stovky chánů větších i menších kmenů. Celé Mongolsko se podobalo šílené anarchii, protože tyto kmeny se navzájem vraždily i spojovaly ve spřátelené svazky podle toho, jak se to komu zrovna hodilo. Byla tu řada jiných lidí vhodných na Čingischánův post, protože v tomto území hrdých, ale brutálních lidí vážících si snad jen svobody na pustých stepích byla krutost něčím přirozeným.
 Mongolové jako kočovný národ cestovali na koních s přenosnými stany zvanými jurty. Jejich malý, ale rychlý a vytrvalý kůň byl pro ně nejcennějším majetkem. Vybírali si toho nejsilnějšího, který musel být zvyklý i snášet brutální zacházení a zátěž. Takový Mongol na tažení si totiž vzal více koní. Na jednom pak jel, spal při jízdě, pil jeho krev a odřízl si kus krvavého masa, aby se kromě zbraní nemusel vláčet se zbytečnou zátěží navíc a tak ho trápil, dokud kůň nepadl vyčerpáním. Pak mu mongolský válečník podřízl hrdlo, nechal ho tam ležet a vzal si jiného.
Zákony tu byly stejně neúprosné. Voda tu byla na stepích vzácná a tedy i posvátná. Proto bylo nepřípustné, aby někdo močil do vody. Za Čingischána pak na tyranův rozkaz zemřel každý uškrcením, kdo tak učinil. Mezi kmeny byste zase našli krevní mstu, která se nevylučovala z válek o území a prestiž.
Jak Mongolové chovali výtečné koně, dokázali skvěle zpracovat i kobylí mléko. To se tu dodnes pije jako Kumys. Je to zkvašené kobylí mléko, které by Vám ale možná příliš nechutnalo. Má nakyslou chuť a je v ní spousta hrudek.
Mongolové vyrůstali jako jízdní lučištníci s koněm a kromě toho i lukem. Nosili krátký kompozitní luk ze dřeva a kostí, protože dřeva tu zas tolik nebylo. Proto byl vyroben ze dřeva jen z části. Železné šípy zakalovaly ve slané vodě. Byly tak dobře průrazné a ještě často upravené tak, aby si je dotyčný zasažený nemohl snadno vyndat bez kousku vlastního masa. Byli také skvělí s lasem, kterým stahovali nepřátelské jezdce. Zbraně nablízko jako zakřivenou šavli a kopí používali sekundárně.
 
 

3.jpg

Z pekla jdoucí: Nevíme přesně, kdy se Čingischán narodil, ale nejčastěji se uvádí rok 1162. Dále tu je rok 1160, 1156 a další, ale bylo to někdy po polovině 12. století. Narodil se jako Temüdžin, což mnohé může překvapit, protože to znamená kovář. Pověst praví, že měl po narození v pěstičce sraženou krev. To mělo značit, že z chlapce bude velký válečník. I kdyby se to tak ale nestalo, udělali by z něj válečníka stejně.
Když bylo chlapci asi devět let, vyrazil si s otcem k sousednímu přátelskému kmeni vybrat si nevěstu. Byla to dívka přibližně stejného věku a nesla jméno Bourtei. Tento sňatek byla vlastně diplomacie, protože to byla rovněž dcera náčelníka.
 Na zpáteční cestě byl ale také Jesügej zabit. Patrně se nechal pohostit u kmene Tatarů, kteří mu podstrčili otrávený nápoj. Každopádně během cesty domů zemřel, ale stačil ještě jmenovat svým nástupcem nejstaršího syna Temüdžina.
Bojovníci sice provolali svému novému chánovi slávu, ale nechtělo se jim přirozeně poslouchat dítě. Postupně si vzali, co jim patřilo, i co jim měl údajně starý Jesügej slíbit a odtáhli od budoucího Čingischána.  Kmen tak vlastně přestal existovat, i když za mladého syna vládla jeho matka a oni jí slíbili chránit. Už tehdy ale jejich divokost zpřetrhala rodinné vazby.
Jesügej měl ve skutečnosti čtyři syny. Čingischán se ale s jedním mladším nesnesl. Když se jednou poprali kvůli rybě, kterou si nechal mladší bratr pro sebe, místo aby myslel na rodinu, přísahal mu Temüdžin pomstu. Spolu s dalším bratrem si na mladšího počkal a zabil ho. Další žijící bratr pak prosil Temüdžina na kolenou, aby ho nechal žít. Matka se pak i Temüdžina bála.
Podle pověsti byl krátce na to Temüdžin chycen nepřátelským kmenem, který se k němu choval jako k otrokovi a byl i vsazen do klády na ruce a hlavu. Temüdžin se ale postavil svým pánům, zabil stráže a utekl do stepi, kde dokázal přežít a vrátit se k rodině.
Nadále až do dospělosti žil ve stepi jako štvanec, dokud nenašel kmen své snoubenky Bourtei, který mu dal nejen manželku, ale i celý svůj klan, se kterým mohl začít své budoucí dílo. Jedna žena mu ale nestačila a kolik měl ještě manželek a konkubín nevíme. Víme ale že měl čtyři syny. První se jmenoval Džoši a jeho syn Batu později založí z východní Evropy a části dnešního Ruska říši zvanou Zlatá horda. Jagatai bude vládnout střední Asii. Ögedej povládne v severní Číně, ale pak také nastoupí po svém otci jako Velký chán a povede invazi dál do Evropy. Čtvrtý syn Tolui bude stát po boku svého otce v každé bitvě a vyhladí kvůli němu město Merv. Po smrti Velkého chána se stane jeho nástupcem, protože byl vždy jeho oblíbenec.
Temüdžin zahájil svoji vládu velkou diplomacií. Spojil se s pobratimem svého otce Toghrulem a přítelem z dětství Džamuchou. Spolu se stali postrachem stepí i vhodnými válečnými spojenci a leadery.
Nejprve ale museli zachránit Temüdžinovu ženu. Tu mu těhotnou unesli Merkité a budoucí Velký chán musel počkat na Džamuchu a Toghrula, než shromáždí dost sil, aby mu pomohli. Za rok porazili Merkity, zachránili Temüdžinovi ženu a stali se obávanými nepřáteli a vhodnými spojenci, jak bylo výše popsáno.
Temüdžin ale nezapomínal na své muže, mezi které poctivě dělil kořist, zatímco Toghrul a Džamucha si většinu přivlastnili. To způsobilo, že jejich lidé přebíhali hromadně k Temüdžinovi a mezi přáteli tak nastal rozkol, který by ale mohl stejnak kdykoliv přijít, protože jakékoliv federace tu měly krátkodobou životnost.
Mezi přáteli se rozhořela válka. Budoucí Čingischán nejdřív porazil Toghrula a pak i Džamuchu. Džamucha ale nebyl žádný hlupák a taky se mu jednou podařilo porazit Čingischána, zajmout ho a prodat do vězení za hranicemi. Čingischán se ale vrátil, Džamuchu porazil, ale daroval mu nejprve život, protože si pamatoval na to, jak se k sobě původně chovali jako bratři. Později i jeho ale musel zabít, protože jinak by Mongolsko nesjednotil. To rozdělené na Džamuchu a Temüdžina mohl vlastnit jen jeden z nich. Ale nemusí Vám být Džamuchy líto, protože příznivce Temüdžina vařil zaživa v kotli. Temüdžin to potom po něm přezval a užíval při výbojích za hranicemi.
To už se ale nejmenoval Kovář, ale Čingischán. Chán chánů, Velký chán, Skvělý bojovník nebo také Mořský válečník. Mořský válečník se může vztahovat k tomu významu ve staré turečtině, kterou patrně Mongolové převzali v tomto pojmu jako titul pro dobyvatele, který dosáhl až k moři. Každopádně za něj byl prohlášen Čingischán hned dvakrát a to v roce 1195 během velké války s Džamuchou a poté v roce 1206, kdy konečně sjednotil svoji zemi.
 
 

2.jpg

A co dál? Vtrhneme do Číny a vydáme zákoník. Ten zákoník známe jako Yasaq, nebo také Velký zákon. Dochovalo se z něj velice málo, ale víme třeba, že Čingischán vymyslel nejen školní docházku, ale i školní normy. Protože jeho kmeny neměly písmo, vydal zákon, aby se děti učily ujgurské písmo jednoho z tureckých kmenů. V tomto jazyce je i zapsán Velký zákon.
Také dobyl severní Čínu a zajal všechny alchymisty, vědce, inženýry a řemeslníky, aby mu stavěli obléhací stroje a vyráběli nové zbraně. Využil i střelného prachu a na obrázcích z jeho doby můžeme i dnes vidět první děla a využití střelného prachu.
Jeho válka teprve začala a poznat ji měl brzy střední východ i Kyjevská Rus. Když táhl na západ, zničil bohatou Chorezmskou říši a tím i obchod na hedvábné stezce. Na jediné přístupné cestě na ně čekal chorezmský vládce, ale Mongolové ho obešli přes poušť, na které vydrželi díky svým koním. Vpadli na něj z boku a vyrabovali jeho města. Padla i ta největší a nejbohatší. Buchara, Samarkand, Chorezm. Tato města byla prakticky vyhlazena a ušetřeni byli jen opět místní řemeslníci a alchymisté. Všichni ostatní včetně žen a dětí poznali jaké to je, když nemůže Mongol sedět doma na zadku. Právě zde nechal i Čingischán navršit pyramidy z lebek. U jedné z nich si nechal zavolat islámské vzdělance a pravil: ,, Alláh je mocný a Mohamed je jeho prorokem. A já jsem jeho Bič boží!´´ Ne, nepřihlásil se k islámu, jenom tím chtěl dát najevo, že je s Alláhem kamarád i když v něj nevěří. Ono ale až Vám vyvraždí město, radši také všechno odkýváte, abyste nešli na jednu hromadu s ostatníma.
Patrně pod vlivem islámu se postavil proti alkoholu. Když viděl opíjet se svého syna Ögedeje a sám se trochu víc napil, napsal do zákoníku rozhodnutí, že je normální, když se opijete třikrát v životě, lepší když dvakrát, ještě líp jednou a nejlepší je, když se neopijete vůbec.
Syna chorezemského panovníka, který porazil jeho menší armády, když jim nevelel, pronásledoval s většinou armády až k Indu. Tam princ skočil do rozbouřené řeky i s koněm a Čingischán zastavil postup svých mužů, protože se obdivoval jeho statečnosti, kterou si přál u svých synů.
Pokračoval dál a porazil ruské a gruzínské síly na řece Kalce v roce 1223, kdy je přinutil roztrousit se po okolí a pak je postupně s armádou zlikvidoval. Byla to tak krutá porážka, že Rusové od té doby neříkali Mongolům jinak, než Tataři. Ve staré ruštině to mělo zcela jiný význam, než název obyčejného kmene. Znamenalo to Z pekla jdoucí. Pak se vrátil do Číny a porazil čínské vojsko na zamrzlé Žluté řece.
Kromě čínské technologie postupoval Čingischán neúprosně a využíval i psychické války, kdy jeho jízda v předních řadách postupovala s nabodnutými hlavami nepřátel. Jako pěchotu používali jinak nepotřebné zajatce, které ozbrojili tím, co bylo po ruce a hnali je proti svým nepřátelům, kteří měli zaváhat a mongolští obětní beránci tak měli oslabit jejich formace. Čingischán také používal taktiku předstíraného ústupu, kdy jednotka, která narazila na silnějšího nepřítele, měla odvést nepřítelovu armádu ke zbytku mongolské armády nebo k větší jednotce a za jízdy ještě likvidovat dotírající nepřátele střelbou z luků poté, co je nechají přiblížit. Samotný Čingischán nenechal útočit armádu v celku. Byl si vědom toho, jak je i velká armáda zranitelná. Proto vždycky poslal jednotku průzkumníků řečenou Psi války na průzkum, který mu měl přinést základní informace o cizím území včetně toho jestli se tam sklízí úroda, nebo zasívá, kolik je tam obyvatel a tedy přibližně bojeschopných mužů, jak je to s opevněním a technologií. Pak vyslal kupředu menší jednotku, která měla kontaktovat nepřítele a buď ho zlikvidovat nebo přiblížit ke zbytku, který by si s ním už poradil. Největší jednotkou byl Tumen, tvořený deseti tisíci mužů. Ten se dále děl na jednotky po tisíci. Jednotka po tisíci, se dělila na deset jednotek po stu. A jednotka po stu se dělila na nejmenší jednotky po desíti. I takhle měl rozvrženou svou armádu.
Leč žádný strom neroste do nebe. Čingischán zemřel v roce 1227 po pádu z koně, který pravděpodobně způsobila mrtvice. Na místě ve stepi, kde se dnes nachází jeho mauzoleum, jeho tělo ale nenajdete. Pod horou Ordos by měl být s největší pravděpodobností skutečně pohřbený, ale přesnou lokalitu neznáme. Pokud je pravda, že ti, co ho měli zde pohřbít, byli povražděni, aby nic nevyzradili, je těžké toto místo najít. Chánův odkaz ale navždy změnil svět a zanechal nesmazatelnou stopu. Bohužel z větší části krvavou.
Epilog: Do jisté míry by se tedy dalo říct, že Chán chánů nebyl nic jiného, než náčelník největší vražedné a loupežné výpravy na světě. Byl to člověk, pro jehož život měla smysl jenom válka a ta také naplňovala jeho život. Můžete namítnout, jestli něco podobného nebyl král Richard Lví srdce, nebo Jan Lucemburský. Uvědomme si však, že oni byli králi válečníky, ale také rytíři. A rytířský život nespatřoval smysl v zabíjení, ale v ctnostech, které Čingischánovi chyběly. A my moc dobře víme, které……
Django Bradley
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hrůza

Mongol,10. 2. 2017 0:38

Omlouvám se, ale tento článek je příšerný. Plný nepřesností a nesmyslů. Doufám, že z něj nikdo nečerpá do školy!!

Re: Hrůza

Django Bradley,16. 2. 2017 19:41

Doporučuji navštěvovat více zdrojů. Samovládci a diktátoři, Tajná kronika Mongolů, články z History revue, Reader´s Diggest Co, kdy, kde, jak, Říše světa. Všechno spolehlivé, odborné zdroje naše i zahraniční. Nepodal jste jediný argument pro obhájení toho, čemu říkáte Hrůza!!!