Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tyrani: Nero-Jak všestranný umělec ve mně hyne!!!

6. 6. 2013

 

nero_1.jpg

Prolog: Když zabili Caligulu, provolali císařem jeho strýce Claudia. Claudius nebyl na pohled hezký, protože patrně utrpěl obrnu, prenatální encefalitidu, nebo roztroušenou sklerózu. Jednu z těchto možností. Slintal, koktal, teklo mu z nosu, měl trvalý nervový tik. Byl ale také vzdělaný. Ovládal etruský jazyk pod vlivem první manželky etruského původu Plautily Urgulanilly. Také ale napsal 20 knih etruské a osm kartaginské historie a stejného počtu vlastních pamětí. Vážil si senátorů a věnoval rád a s oblibou veřejnému soudnictví. Přemohl pokus o převrat třetí manželky Valerie Messaliny, ale pak si vzal ženu, která měla všechno změnit. Jmenovala se Agrippina mladší a její syn byl Nero.

 

Nero-umělec a vrah?: V roce 50 přemluvila Agrippina Claudia, aby adoptoval jako syna Nera. Sám Nero byl synem Cnaeua Domitia Ahenobarba ze vznešené a starobylé rodiny, ale Caligula poslal jeho matku do vyhnanství a po smrti se zmocnil jeho dědictví. Claudius povolal oba ke dvoru a zajistil Nerovi skvělého učitele Senecu mladšího.

Samotný Nero byl nadaný básník, vozataj, hráč na lyru, zpěvák a inklinoval i k sochařství a malířství. Claudius měl ještě syna Britannica, ale ten byl po smrti otce vyloučen z následnictví, ale ponechán v záloze Agrippinou, kdyby se náhodou Nero vzpouzel.

Claudius zemřel roku 54 otravou houbami možná činem vlastní ženy, možná nešťastnou náhodou, protože zemřít na špatně zvolené houby je v Itálii normální.

Samotná Agrippina počítala s podílením se na vládě, a tak mince ražené na začátku Neronovy vlády znázorňovaly Agrippinu a Nera stojící proti sobě, ale výsostné postavení měla Agrippina a během císařských jednání poslouchala schovaná za závěsem. Počátkem dalšího roku ale Britannicus při obědě zemřel, Agrippina byla uvězněna v císařově sídle a začaly se razit nové mince s Nerovo podobou.

Nero měl velké plány. Vzal si za vzor Augusta a ctil senátory. Sliboval zlatý věk. Chtěl si ponechat správu provincií a ostatní záležitosti nechat senátorům, takže jim měl dát skoro stejnou moc jako za republiky. Také chtěl zrušit nepřímé daně, na které si lidé stěžovali, protože bohatší sedláci si takhle platili významné úřady výběrčích daní. Zasáhl proti padělatelům a úředníkům v provinciích vybírajících zbytečně velké částky na gladiátorské zápasy. Dále chtěl odvolat stráže z cirku a divadel a zrušit gladiátorské zápasy a trest smrti. Bohužel narazil a musel nechat nepřímé daně, protože jinak by musel navýšit přímé. Když nebyly stráže v cirku, docházelo na rvačky a gladiátorské zápasy byly příliš oblíbené a vyvolal by tím nevoli.

Co se týče trestů smrti nepochodil stejně tak, protože městského prefekta zabil jeho otrok a zákon žádal povraždit všechny jeho otroky (dohromady 400). Všechny tyto okolnosti zchladily jeho politickou činnost, kterou odsunul a věnoval se zálibám, které rozšířil ještě o sexuální aktivity. Jeho rádci se ho snažili usměrňovat, aby po své ženě dával přednost otrokyně Aktii a ututlal tak sexuální skandály.

Všechno tohle nesnášela jeho matka Agrippina a ještě víc jí vadilo časté Neronovo zženštilé řecké převlékání. Jedovatě proti němu vystupovala, až došla jinak rozumnému císaři trpělivost, protože měl strach o svojí .  Dal jí zavraždit. Stalo se tak roku 59 a Nero měl připravit pro matku skládací člun, ale Agrippina od něj odplavala a byla zabita až na břehu Neapolského zálivu. V senátu to Nero obhájil jednak melodramatickou scénou, jednak to bylo všem jedno, protože se Agrippiny báli.

john_william_waterhouse_-_the_remorse_of_the_emperor_nero_after_the_murder_of_his_mother.jpg

Jenže roku 62 zmizeli z politiky Burrus i Seneca. Burrus zemřel na nádor jícnu a byl nahrazen Rufem, ale také nebezpečnějším a démonickým Tigellinem, který jako ďábelský našeptávač kroužil okolo Nera, využíval jeho strachu ve svůj prospěch a obnovil nechvalně známý zákon o velezradě. Brzy se začaly množit oběti.

Mezitím Seneca odešel na odpočinek a užíval si nahromaděného majetku. Nero se zbavil manželky Octavie, dcery Claudia. Poslal jí do vyhnanství a později i na rady nové manželky Sabiny jí dal zavraždit.

Císař dále propadal svým vášním a roku 64 předvedl své umění v Neapoli před řeckými diváky a následující rok i před římskými. Podle historika Tacita pak založil hry mládeže, provázané i zvláštními sexuálními praktikami a sám vystupoval v doprovodu.

 Roku 64 vypukl v Římě obrovský požár, který sledoval Nero z Tarentia nedaleko Římá a údajně měl Řím podpálit, aby měl inspiraci pro píseň O dobytí Tróje, kterou právě zpíval, podle jiné teorie hrál. Také to mělo být proto, aby měl volný pozemek pro založení Zlatého paláce. Pravdou zůstává, že z požáru byli obviněni křesťané a umučení světci Petr a Pavel. Také je ale pravda, že pro nahrazení škod uvolnil něco peněz ze své pokladny, pomohl s organizováním hasících sborů a dal rozdávat potraviny za sníženou cenu. 

Jeho zlatý palác bylo dílo samo o sobě, i když se úplně nedochovalo. Cituji historika Tacita: „ Sestával z řady samostatných půvabných pavilonů a altánů, posázených do kouzelně upravené krajiny s krásnými vyhlídkami a velikým umělým jezerem s různými druhy ryb a vodních živočichů“.

Nerův poradce Tigellinus vyprovokoval tzv. Pisonovo spiknutí po kteréma následovala menší čistka popravami a vyhnanstvími. Odnesl to aristokrat Piso, Faenius, Seneca, básník Lucanus (smrt). Další jména následovala po další léta včetně velitelů Horní a Dolní Germánie a velitele Corbula.

Samotný Nero jel do Řecka, vyhrát Olympiádu (vítěz, i když z vozu vypadl) oslňovat uměním a údajně darovat milovaným Helénům svobodu. V Římě pokračovaly popravy a císařův zástupce Helius byl neschopný, což dokázal nevědomostí s řešením nedostatku potravy. Radši zajel pro císaře, ale ten akorát provokoval v triumfálním návratu do Říma, který si nezadal s návratem vítězných vojevůdců. A tak vyvolal vzporu v provinciích se kterou si neuměl poradit, a tak když po tvrzení, že přemůže vojenské zbraně srdceryvnou scénou raději spáchal sebevraždu (došla k němu i zvěst, že senát ho chce ubičovat k smrti). Předtím, než si probodl hrdlo, pravil: ,,Qualis artifex pereo! ´´,,Jak všestranný umělec ve mně hyne´´

 

Na závěr cituji historika Suetonia v popisu Neronovy osobnosti: „ Postavu měl téměr prostřední, kůži skvrnitou a páchnoucí, vlasy nažloutlé, obličej spíše hezký než půvabný, oči šedomodré a krátkozraké, šíji vypasenou, břicho vystouplé, nohy velmi útlé. Jeho zdraví bylo znamenité, vždyť přestože nesmírně hýřil, stonal čtrnáct let všehovšudy třikrát a jen tak lehce, že se nemusel zdráhat vína a jiných návyků. Co do vnější úpravy a vystupování byl do té míry nestoudný, že měl vlasy vždycky nakadeřené v stupňovitých vlnách…“
 
 
 
 
 
 
Epilog: Nero byl člověk, který dal opět přednost zálibám před vládou. Nebyl to možná šílenec, ale člověk lenivý, arogantní a ustrašený. Chraň nás prozřetelnost před podobnými. Po Neronově smrti nastalo pravé peklo. Za následující rok nastoupili čtyři císařové Galba, Otho, Vitellius, Vespasiánus a zemí se prohnala občanská válka.
Posledně jmenovaný Vespasiánus se ujal vlády na deset let. Společně se syny obnovil prosperitu země mimo jiné tím, že zdanil veřejné záchody. Máme z toho přísloví:,, Peníze nesmrdí!´´
Jenže tenhle císař byl původně vojevůdce, ale krutý. Tvrdě potlačoval židovskou vzpouru v Judeji a jeho synáček s jeho požehnáním rok po usednutí na císařský trůn zmasakroval Izraelce, kteří neutekli z Jeruzaléma u Západní zdi, která jediná zůstala stát z Jeruzaléma potom, co ho nechal zbořit. Dnes se jí říká Zeď nářků. Pro Izraelce uzurpátor, pro Římany osvícený císař. Svět je složitý a historie jen otevřená kniha našich činů. A slovo tyran je neméně složité. Někdy příště se podíváme na Commoda, Císaře gladiátora.
​Zdroje: Liška, Vladimír: Římští tyrani
​Grant, Michael: Římští císařové
​Baker, Alan: Gladiátor
​Suetonius: Životopisy dvanácti císařů
DJANGO
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář