Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovanský panteon

Hromovládce Perun

V čele slovanských bohů stojí Perun, Pierun či Perkun jak u Slovanů, tak Prusů a našich pobaltských příbuzných. Jeho jméno doslova znamená Ten, který pere (bije, naráží). Je to bůh blesku a hromu, proto se mu někdy říká i Hrom a Černohorci ho někdy slučují s ,,gromovnikem '' Iljou. Jeho atributem je sekyra, u Slovanů typická bradatice, která zároveň symbolizuje blesk. Jako bůh družiníků má hlavici bradatice přívěšek, který družiníci nosili... na krku. Jako trestajícího boha je nutno se ho obávat v případě porušení smlouvy a bojovníci družin na něj nejednou přísahali při skládání věrnosti a za svědka si ho brali ti, kdo uzavírali smlouvy. Zrazení volali jeho hromy a blesky na své nepřátele. Jeho dnem je čtvrtek. Spolu s atributem blesku tak bývá připodobňován k Thorovi ve slovanské, Diovi v řecké a Taranisovi v keltské mytologii. Před Perunovou sochou v Novgorodu plál věčný oheň z dubového dřeva, který nesměl nikdy vyhasnout. Dubové dřevo proto, že dub byl zasvěcen Perunovi. Kronikář Prokopios píše, že Perunovi byl obětován býk. Na Rusi se setkáváme i s lidskými oběťmi, kdy je na konci desátého století za vlády knížete Vladimíra připomínána oběť křesťanského Varjaga, kterou jeho otec odmítl, proto byl jeho dvorec dobyt a otec i se synem zabiti, aby Perun nebyl uražen. Na Rusi je také doložena přísaha družiníků z roku 974, kteří přísahají na Peruna: Křivopřísežníci budou rozsekáni vlastními zbraněmi, střelami a jinými zbraněmi, a ať budou otroky po celý svůj život budoucí. Před tímto bohem, i když dobrým se chtěli ale lidé také chránit, nebo spíše před jeho bouří. Při hrozbě bouře máme v Prusích doloženo, že jakýsi Vend vzal slaninu, obešel s ní celé pole a pak ji doma snědl za modlitby: ,,Perkune, božíčku, neškoď mým rolím, já obětuji ti za to maso toto.'' Huculové, málo známý národ na srbském pomezí, dokonce slaninu světili a její kousky házeli na žhavé uhlíky, aby jejich dým zastavil právě probíhající bouři.

Vodník - démon, kterého nechcete naštvat.
Motto: Na topole podle skal zelený mužík zatleskal! Kytice, Karel Jaromír Erben.

Zapomeňte na hodného strejdu v zeleném, s červenými botkami, fajfkou, pentlemi a charakteristickým drmolením Brekeke. Erbenova balada nebyla jenom drsná, ale vycházela ze všeho, co Slované o vodníkovi věděli a ještě se stačilo dochovat. A tohodle zelenáče mít rádi rozhodně nebudete, i když nuda s ním nebyla nikdy.

Vodník, v Rusku Vodjanik, Vodovik nebo i Děduška Vodjannoj. V Lužici říkají Vódny muž, Slovinci Povodnji, Vodeni, Polabští Slovani mají pojmenování Vodha, Voda, Vodan, Voden bog. Poláci mu říkají charakteristicky Topielec. Je to pán vody, pod vodou má svou říši v řekách, jezerech i potocích s palácemi srovnatelnými s Olympem. Zde se ukládá na zimu ke spánku, aby na jaře s pomocí bohyně Vesny procitl k životu. A že umí život oslavit, láme ledy, trhá hráze, zvedá vodu a působí povodně. Když se tedy na jaře probouzí k životu, je nutné jeho mejdan zkrotit. Proto mu hned zjara obětovali koně obmazaného medem. Od Lužických Srbů se nám dochovaly zprávy o obětech v podobě černých kachen, slepic, holubů, koček a celých bochníků chleba hozených do vody. Tak se konalo na jaře i tehdy, když se ,,Vodník ženil'' To došlo na povodeň, zboření hráze, mlýnu, mostu, lávky. Tak slavil svatbu, ať už si bral nějakou rusalku, vílu, vodjanici nebo dívku, hlavně černovlásky ho lákaly, takže bývaly často varovány před vodníkem, který je unáší. Protože se zdržuje v blízkosti mlýnů, kde mlynářům rád škodí, obětují mu mlynáři černou svini. Rybáři zase během plavby po vodě máslo. V Rusku mají legendu, že včely vznikly tak, že první roj včel byl vytažen z vody, odkud byl předtím obětován vodníkovi kůň. O tom, že by přímo člověka utopil vlastními silami nevíme, zato má plavce lákat na nebezpečná a zrádná místa, kde se utopí. Duše má tradičně schovávat v hrnečcích ve svém doupěti. Lidem se zjevuje jako děd, nebo naopak jako mladík. Když si z nich chce tropit šprťouchlata, mění se v rybu, hada, žábu. Kromě svatby nebo jara řádí i za měsíčných nocí, to sedí na mlýnském kole, kde si vlasy rozčesává, dovádí s rusalkami, tleská a mrská sebou po hladině vody jako velká ryba, troubí na roh. Na podzim odchází na vodnický sněm, než ulehne ke spánku. Erben tedy psal o vodníkovi více než věrohodně dle slovanské tradice.

Božská přadlena Mokoš

V roce 980 dal kníže Vladimír v Kyjevě vztyčit mezi nejdůležitějšími bohy i Mokoš. Mokoš je zvláštní bohyně, přadlena, patronka a ochránkyně matek, porodu a stád, bohyně plodnosti, polí, zemědělců a pastevců. Vždyť i jméno Mokoš se odvozuje od staroslovanského Mok-mokrý, vlhký. Slovinci ji ve svém jazyce dávají do souvislosti s vodníkem, který zde nese jméno Muk. Tato bohyně známá také jako Makosla, Makoš, Mokša nebo Mokúša má zvláštní... zálibu v předení. Je znázorňována jako žena s velkou hlavou a dlouhýma rukama, aby mohla příst lépe, než kdokoli jiný. Její příchod ohlašoval zvuk vřetene, jinak ji nikdo nemohl spatřit, protože byla neviditelná. Traduje se, že v noci chodila po chalupách a předla tam, kde někdo nechal volnou koudel. Hrozilo ale nebezpečí, že někoho opřede, když tak učiní. Inu tak se musí na líné hospodyňky a hospodáře, vůbec bych to nebral jako kanadský žertík. Během slavností Kupalo konaných mezi Slovany po 20. červnu, docházelo vedle pletení věnců, skákání přes oheň i na společné koupele provázené nevázanými sexuálními hrátkami, které mylně bývají přikládány podle kroniky Život sv. Vladimíra fiktivnímu bohu Kupalovi. Součastní badatelé se domnívají, že tyto slavnosti byly aspoň zčásti zasvěcené bohyni Mokoši, mokré bohyni plodnosti a úrody. Společná koupel s nevázaným sexem by to ostatně potvrzovala.Musela to být velice oblíbená bohyně, protože ještě v 16. století bylo zvykem ve východní Evropě, aby se kněz ptal svých oveček, zda-li se nemodlili k Mokuši.

Svarog, Svarožic/ Dažbog - Božský kovář a jeho syn

Máte rádi kováře? Pak slyšte, že i Slované měli kovářského boha jako Řekové boha Héfaista. Jmenoval se Svarog. Jeho jméno pochází od ohně a kování. Je to bůh ohně a tepla, patron kovářů. Vykoval sluneční terč (kolovrat) a lidem daroval jako nástroj kleště. Svému synu pak předal vládu nad sluncem, aby se ze Svarožice či Dažboga ,podle místa výskytu uctívání, stal následně i bůh lokální a válečný, v jehož chr...ámech se nacházely zbraně a zbroj a jež byl oslavován v době odchodu mužů do války oběťmi dobytka i nepřátel. V Meklenbursku stál chrám Svarožice, v Kyjevě Dažboga, ale jednalo se o stejné bohy. Máme doloženo, že v Meklenbursku se nacházel onen chrám na hradě Retra (později Riedegost), byl dřevěný a spočíval na čtyřech zvířecích rozích zapuštěných do základů kvůli magické ochraně. Posvátným zvířetem boha byl kůň, o čemž mámě opět doložené zmínky z hradu Retra, neboť o koně se starali kněží boha Svarožice. Kůň pomáhal při věštbě překračováním posvátných kopí, poté následovala věštění pomocí dřívek. Pokud se předpovědi shodovaly, byla věštba platná. Válku oznamovalo znamení kance válejícího se v bažinách jezera v této oblasti.

Vesna - Jarní kráska

Motto: Skřivánci přileťte, krásnou Vesnu přineste! Přiletěla sluka ze zámoří, přinesla Vesnu ze zajetí! Ruské písně na oslavu Vesny.

Vesna, někdy ztotožňována s Ladou zahání zimu a přináší jaro. Po každé zimě, když slezl sníh, opouštěly dívky lehce oděné a bosy ves a všude za zpěvu písní oznamovaly, že jdou naproti Vesně. Tak je Vesna bohyní jara, úrody, manželství, setby a úrody. U Slovanů byl také zvyk oblévačky, u Poláků známé také ...jako dyngus. Šlo o rituální koupel, kdy Slované vcházeli do nové části roku rituálně očištěni. Dále se podle Slovanů měla Vesna zjevovat u studánek jako krásná bílá paní.

Baba Jaga - Stařenka kanibal

Baba Jaga má u nás pevný obraz z televizních obrazovek, kde představuje naštvanou, zákeřnou, ale ne moc šikovnou čarodějnici v domečku na kuří nožce, nemluvě o dabingu Františka Filipovského. Budete se divit, ale Baba Jaga není nic jiného, než ruská obdoba naší jezinky či ježibaby. Má kovový, železný chrup, ňadra tak veliká, že si je musí přehazovat přes ramena, bydlí skutečně v domečku na kuří nožce, pojídá děti a léta v hmoždí...ři, pohánějíce se tloukem a stopy zametajíce koštětem. Také má čich jako zvíře, takže dokáže ucítit člověka na mílové vzdálenosti. Její příchod ohlašuje vichřice a hromobití.

Podle nejrůznějších teorií má hlídat vstup do podsvětí či říše mrtvých. Je vládkyní lesa a divé zvěře. Ve většině příběhů má negativní úlohu, takže trestá každého, kdo vstoupí na její území či do chaloupky. Na druhou stranu si řada hrdinů z pohádek a lidových vyprávění k této čarodějnici chodí pro radu

Veles - Ochránce pastevců

Veles zvaný též Volos, Vels či donedávna na Rusi jako Vlasík byl bohem skotu a stád, rovněž vlastnictví jako takového, čímž byla odjakživa pro většinu lidí půda jako základ. Proto je také bohem blahobytu. Jinak je to bůh magie, vědění, věštby, poezie. Patron čarodějů, věštců a bardů. Na Rusi, když vyháněli prvně v roce na pastvu, nezapomněli k tomu vynést i svého Vlasíka, jinde bývalo zvykem při žních zavinovat Velesovi bradu klasy.... Jeho zvířaty jsou tur a medvěd. Medvěd a tur jsou s Velesem dodnes znakem města Volosova v Rusku. Existují teorie, že býval bohem zemřelých, popřípadě vládcem podsvětí, což by utvrzovalo jeho vztah k zemi a hlavně podzemí, kde je posmrtná říše, ale zároveň odtud plyne naše bohatství a obživa. Protože jeho atributem byly mimo jiné rohy, stal se pro křesťany jedním z předobrazů čerta podobně jako keltský bůh Cernunnos svými parohy a jejich propaganda pak využívala Velesova předobrazu ke strašení věřících. Pohanští Slované si ale Velese skutečně vážili, neboť byl dalším bohem po Perunovi, na kterého přísahali při stvrzování smluv.

Dziewa - Slovanská Artemis

Motto: Nebojíš se, že přijde na tě Dziewitza? Polské varování před Děvanou

Děva, Děvana, Dziewa, Dziewitza, Dzevanna, Dzivica i Ziewonia byla skutečnou slovanskou Artemis nebo Dianou, bohyní lovu, zvěře a přírody. Je dcerou boha Peruna a Lady. Byla následována vlky a jejím atributem byl lovecký luk. V době, kdy něco před sto lety vyšla kniha Slovanské bájesloví od Josefa Růžičky, ze které čerpám, se pořád v Polsku, když někoho zas...tihli v lese o polednách ptali: ,, Nebojíš se, že přijde na tě Dziewitza? Jejím jménem je inspirovaná řada míst jako třeba náš legendární Děvín. Kdo ovšem Děvín, který měl stát naproti Vyšehradu u Vltavy považuje za pověst, ať se nenechá vysmát. Máme zmínky ještě z 12. století, že z místa zvaného Děvín byly vybírány poplatky.

 

Morana - Bohyně smrti a zimy

Motto: Již nesem smrt ze vsi
nové léto do vsi! Český vesnický popěvěk při vynášení Morany.
...
Morana, Marzena, Marena, Marianočko. Mnoho jmen pro jednu postavu bohyně. Zajímavé je, že na území bývalé Jugoslávie ji nazývají i Kostrymou. Tak se jmenuje figurína, kterou nazýváme my Moranou nebo na Moravě i Smrtholkou a na jaře ji vynášíme, abychom ji utloukli a utopili. U jižních Slovanů se dodnes i někdy objevuje při vynášení Morany rituál bitvy, kdy se dav vynášející Moranu rozděluje na dva tábory. Jeden tábor se snaží naoko Moranu bránit, druhý ji utopit. Celá bitva představuje souboj jara s zimou a konečné vítězství jara. Když se obrátíme od našich zvyklostí vynášení Morany k sousedům, zjistíme že v Horní Lužici vynášeli Moranu jako postavu ze slámy oděnou v košili posledního člověka, který ve vsi zemřel a se závojem poslední nevěsty. Moranu vždy vynášela nebo táhla nejsilnější dívka ze vsi a ostatní po ní házeli kameny a klacky. Kromě mostu nebo ze skály jako u nás ji v Lužici házeli z míst, kterým se říkalo Smrtný kámen. Po shození z daného místa všichni rychle utíkají zpět do vsi a kdo dojde poslední, do roka zemře. Na Malorusi se Morana vynáší až později, přibližně v době rituálu Kupalo, který jsem popisoval v kapitole o Mokoš. Na Slovensku pohřbívají s Moranou i špatně oděné mužské božstvo zvané Dedko. Ve Slezsku dělali chlapci vedle dívek k Moraně ještě druha Mařocha, vozili je po vsi a na závěr je nechávají na rozloučenou ještě rituálně navzájem políbit.

Zdroje:  Váňa, Zdeněk: Svět slovanský bohů a démonů

Růžička, Josef: Slovanské bájesloví

Pitro, Martin, Vokáč Petr: Bohové dávných Slovanů

Profantovi, Martin a Naďa: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář