Jdi na obsah Jdi na menu
 


Válečníci: Zulové

 

 

 

 

Prolog:  Jmenoval se Shaka(Šaka) z kmene Zulu a měl být sjednotitelem dnešního Zululandu na východě Jihoafrické republiky. Chlapce a jeho matku vyhostil vlastní kmen, ale netušil, že ten komu říkali Shaka, tedy červ, který způsobuje přerušení ženské menstruace, se jednou vrátí jako mocný král, čehož budou litovat.
Shaka či Čaka se narodil okolo roku 1786 v malém kmeni Zulu na východě dnešní JAR. V dětství byl se svojí matkou vyhnán a usadil se u sousedního kmene, kde byl adoptován náčelníkem Dingiswayem. Ve 23 letech se z něj stal bojovník a v 29 letech si mu nikdo nedovolil posmívat. Když Dingisway zavřel oči, jeho adoptovaný syn převzal funkci náčelníka a vrátil se podmanit si zulský kmen. Území budoucího zulského státu bylo rozkmotřeno a bylo bojištěm dvou nejmocnějších kmenů v oblasti, které se rvaly mezi sebou. Čaka zreorganizoval kmen a zavedl novou taktiku. Jeho 400 bojovníků prodělalo výcvik, který změnil jejich tradiční boj. Bojovníci Zulu tehdy bojovali na dálku vrhnutím oštěpu, a pokud oštěp zasáhl protivníka, byl to úspěch. Celý bojový systém byl spíše rituál. Čaka zkrátil vrhací oštěp a prodloužil jeho čepel (Asagaj), ponechal bojovou palici na vrhání a vytvořil formaci půlměsíce, které se zde říkalo Býčí rohy. Formace spočívala na rozích a tělu zvířete. Na tělu zvířete (střed) stáli nejlepší bojovníci, zatímco na rozích (křídlech) nezkušení bojovníci. Dále využíval travnatého terénu Zululandu, kde se jeho bojovníci mohli krásně schovat. Při útoku se přiblížili k nepříteli, aby se rohy zvířete dotkly protivníka, tedy udělaly obchvat a pak Zulové zaútočili ze tří stran. Tento styl boje znamenal pro ostatní kmeny totální válku, kterou nemohli vyhrát. Roku 1824 ovládal Čaka celý Zululand. Jeho taktika také spočívala v rozdělení vojáků do jednotek Impů, podle stavení kam umisťoval bojovníky, kteří spolu cvičili, jedli i spali. Čakova vláda se dá charakterizovat jako diktátorská. Tento vysoký a hřmotný chlapík býval v zuřivosti smrtelně nebezpečný. Když zemřela jeho matka, nařídil popravy po celé zemi, aby všichni příbuzní popravených pociťovali stejný smutek jako on. Také v zahraniční politice byl slušně řečeno svérázný, když za evropské pušky sliboval přestup na křesťanství a za látky Arabů, přestup k Islámu. Čaka byl zavražděn roku 1828 svými nevlastními bratry, které ještě stačil varovat, že jejich zemi zničí bílí cizinci. Každopádně po něm zůstal velký odkaz ve válečném umění, říši a jeho přezdívka Černý Napoleon. Vybudoval armádu z 400 mužů na 40 000.

361px-isaacs_-_sjaka-_koning_van_die_zulu_-1836-_crop.png

Po Čakově smrti vládl jeho bratr Dingaj a nic moc se nezměnilo do příchodu Britů. Roku 1879 se konala slavná bitva u Isandlhawany, které se říká africký Little Big Horn. O co šlo? Tehdy vládl Zulům Kečvaj. Zulové už měli krvavé zkušenosti s bojem proti Bůrům, když dostali roku 1878 ultimátum od Britů, kteří chtěli jejich kapitulaci, rozpuštění armády a podpisy závazných smluv. Kečvaj odmítl. Britská armáda se dala s Bůry a černošským domorodým doprovodem proti Zulům. Blázni. Měli pušky Martin Henry, fajn. Měli kulomety, děla a primitivní raketomety. Na Zuly to nestačilo. I přes varování, že Zulové běží jak jednotka kavalerie, si nedali říct. Lord Chelmsford poslal předvoj proti menší jednotce Zulů, kteří měli vyprovokovat bílé cizince a zatímco se předvoj utábořil, blížily se k nim už hlavní zulské oddíly. Když se Zulové vynořili, bylo to, jako když se zvedne mořská vlna. Britové pálili do těla zvířete, aniž by tušili, že z boku na ně jdou rohy. První vlna válečníků padla jako podťatá kupka obilí. Najednou se zvedl jeden černošský válečník a pravil: ,,Nebojte se, bratři, ty střely jsou jako kroupy! Hned na to, dostal ránu mezi oči, ale jeho smrt bojovníky nepokořila. Opak byl pravdou. Černá vlna se opět zvedla a vrhla se britský předvoj. U této části musím poznamenat, že předvoj neměl ani děla, ani kulomety, ani raketomety, díky čemuž přišli o výhodu. Ano, jejich puška Martin-Henry vystřelila dvanáct nábojů za minutu, ale uvědomte si, že byla pořád na jednu ránu. Že měli vojáci bajonety, no to ano, ale proti pohyblivým Zulům, kryjícím se za štíty byly nemotorné.

zulu_krieger.jpg

 
 
Černoši tedy útočili ze tří stran a nebylo útoku. Když doběhli k nepřátelům, použili svoje palice a kopí. Boj na blízko byl jejich. Za několik hodin bylo po všem, ani hrstka vojáků, schovávající prapor se z bojiště nedostala. Za 1000 Zulů padlo 1200 Britů. Ještě tento rok převzala Británie iniciativu a Zuly porazila u Rokers Drift, kde byly všechny výhody kromě počtu na straně Britů. Rokers Drift byla rozbořená farma, ve které se dalo dobře schovat a pár převrácených vozů jenom doladilo celkovou obranu. Vemte si, že v Rokers Drift zemřelo jenom 17 mužů. Zatímco na straně Zulů byly jenom odhadem tisícihlavé ztráty. Ale zulský odkaz nekončí. Trvá dodnes v tradici černých bojovníků, kteří i dnes pro turisty rádi přehrajou nejen umění boje, ale i rekonstrukci Isandlwany. Zulský boj je věčný jako slova tehdejšího britského ministerského předsedy:,, Proboha, kdo jsou ti bojovníci, kteří dokázali rozvrátit naší armádu?´´
 

400px-zulu_dance.jpg

Django
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář