Jdi na obsah Jdi na menu
 


Profesionálové bitevních polí: Švýcaři

13. 9. 2014

 

images.jpg

 
 
Motto: ,,Bůh je na straně Konfederace!´´ Přísloví švýcarských horalů
 
Prolog: Pokud jste četli o anglických lučištnících, víte už, na jakou došlo revoluci ve válečnictví  14. věku. Dlouhý luk, píka a halapartna dokázaly udělat z jakékoliv jízdy tatarák dávno před palnými zbraněmi. V bitvě u Coutrai roku 1302 porazili flanderští měšťané a sedláci s píkami a sudlicemi armádu jízdních těžkooděnců francouzského krále Filipa Sličného. Tato bitva dostala přízvisko Bitva zlatých ostruh, podle ostruh, které mrtvým urozeným flanderští dobrovolníci pobrali přímo na bojišti. V roce 1315 se ale jeden zotročený národ postavil svým nezvaným pánům se zbraní, kterou si proto vynalezl. Ta zbraň se nazývá halapartna a dodnes jí třímá v rukou Švýcarská garda ve Vatikánu.
 
 

143209.jpg

 

Legenda: Pokud znáte Robina Hooda, možná jste slyšeli o jeho švýcarské obdobě jménem Vilém Tell. Vilém Tell žil podle legendy ve Švýcarsku v době, kdy náleželo pod vlastnictví Říše římské národa německého. Správce této provincie Gessler byl tak nadutý, že dal pověsit na veřejné místo svůj klobouk a každý poddaný mu musel vzdát pokoru poklonou. Když šel kolem Vilém Tell, svobodný řemeslník a také důvtipný muž, řekl asi toto:,, Ha ha, nejsem blázen, nebudu se klanět klobouku!´´ Za to byl zadržen a předveden před Gesslera. Ten mu za trest (protože se jednalo výjimečně skvělého kušníka) zadal sestřelit jablko z hlavy vlastního syna jedinou ranou. Vilém si ale připravil dva šípy. K čemu to? Sám to se smíchem Gesslerovi drze sdělil: ,,Kdybych jednou ranou minul a zabil syna, druha rána by byla pro tebe, Gesslere!´´ Vilém neminul, ale za další drzost byl odveden v okovech na nucené práce. Na řece kde ho ale převáželi, chyběli lidé, kteří by si poradili s dravým proudem. Viléma tedy pustili, aby jim pomohl, ale ten skočil do řeky. Vrátil se domů a jednou si s kuší počkal na Gesslera. Když ho zastihl na lovu, vystřelil na něj z houští. Byla to Gesslerova smrt. I když se z Viléma stal psanec a rebel, přidal se k památné bitvě u Morgartenu, kde pomohl rozdrtit německé vetřelce a napomohl k vítězství svobody ve své zemi.

 

 

 
 
 

21.jpg

 

 

Realita: Ve skutečnosti svobodě Švýcarska nenapomohl nějaký Vilém Tell, ale tvrdost, odvaha a odhodlanost švýcarských horalů. U osudného Morgartenu roku 1315 porazili místní horalé těžkooděnce tak, že je nejprve zasypali kládami a kameny na úzké horské stezce a pak je smetli prudkým útokem, který se změnil ve vraždění utíkajících. Horalé při útoku používali i kromě palic a řemdihů i nově vynalezené halapartny.
 
V další bitvě už uplatnili složitější taktiku. Bylo to v roce 1339 u Laupenu. Zde použili taktiku tří kolón. Později je nahradili čtyřmi kolonami. O co šlo? Švýcaři postupovali napříště nejprve ve třech a později ve čtyřech kolonách. První kolona byla zároveň první linií, která měla udeřit na nepřítele. Druhá šla rovnou za první a doplnila ji buď na pravém, nebo na levém křídle podle potřeby. Třetí a poté i čtvrtá kolona sloužily jako záložní týl. V té bitvě pak první kolona prorazila, zatímco druhá na levém křídle musela utvořit ježka, aby zastavila hlavní nápor a umožnila tak ostatním zničit nepřítele.
 
U Sampachu se pak 6000 těžkooděnců nechalo prakticky samo zlikvidovat tím, že slezlo z koní v domnění, že se tak horalům vyrovnají. Těch bylo sice čtyřikrát méně, ale stejnak vyhráli.
 
Pak následovala vítězství u Gransonu, Moratu a Nancy v letech 1476 a 1477. V první bitvě se burgundský vévoda Karel Smělý bláznivě vrhl se svojí jízdou proti Švýcarům a byl tak zbytečně zastaven. V následující bitvě se nechali Burgunďané zatlačit do vlastního tábora a zmasakrovat po zpackaném útoku. U Nancy se vše změnilo v bezhlavý úprk, protože Burgunďané už nechtěli za svého vévodu prolévat krev. On sám skončil s halapartnou v hlavě.
 
Právě kvůli těmto válkám s burgundským vévodou se rozhodli snad všichni významní panovníci Evropy pro využití těchto mužů. V roce 1513 už dokonce vtrhli švýcarští horalé do Francie a bez děl i palných zbraní došli až k Dijonu, než je francouzský král vyplatil, aby odešli. To byl vrchol švýcarského válečnictví. Dalším bylo vytvoření švýcarské gardy papežem jen několik let předtím. Tito muži i za papeže krváceli roku 1527, kdy německý císař Karel V. vyplenil Řím. Možná si říkáte, že je švýcarská garda přežitek, když se na ně podíváte, jak stojí v pestrobarevné uniformě s širokými rameny a rukávy, v morionové přilbě a v ruce třímají obstarožní halapartnu. To je ovšem ceremoniální garda. Ta pravá je ochranka jak má být. MP 5 a Glock vždy s sebou, uniformy jako řadoví vojáci. Akorát se jich počítá jen něco okolo pár desítek. Těch ceremoniálních je několik set.
 
To ovšem předbíhám. Rok 1513 znamenal pro naše švýcarské profesionály hranici mezi vrcholem a zenitem. I když se nacházeli na žebříčku vyhledávaných žoldnéřů, o dva roky později se podařilo francouzskému králi Františkovi I. porazit Švýcary lepší palebnou technikou. Pomocí děl rozbil jejich formace a vnikl do nich. To byla bitva u Marignana. V bitvě u Bicoccy roku 1522 už byli skutečně rozstříleni kromě děl i moderními arkebuzami. Kromě palebné převahy, které se Švýcaři arogantně vysmívali a nedokázali ji využít, tratili i svými zvyky. Švýcaři totiž tvrdošíjně odmítali bojovat jako žoldnéři proti jiným švýcarským oddílům, a pokud jste jim dobře nezaplatili, nebyli ochotní se hnout. Postupně se také vytrácel jejich smysl pro morální zásady tak charakteristický v dobách válek za nezávislost a svobodu. Nahradila ho nesmírná brutalita, která všechny děsila.
 
Švýcaři bojovali tak, že po likvidaci tábora byli schopni pochodovat i klusem celou míli. Za postupu drželi píky zdvižené nad hlavou, aby se pak po spatření nepřítele kdykoliv zastavili a okamžitě byli bojeschopní. V týlu a středu chránili během postupu vlajky halapartníci s halapartnou jako kombinací háku, píky a sekery, kterou strhli jezdce a rozdrtili ho sekerou i s pláty, nebo ho zapíchli. Pokud nemohli Švýcaři postupovat, sestavili čtverec, před kterým stáli střelci z kuší a později arkebuz. Ti jako první vypálili na nepřítele, a pak se stáhli za formace. Po stranách čtverce bychom nalezli pikenýry. V rozích byli halapartníci a döppelsoldneři. To byli vojáci s obouručními meči. Rohy většinou kryli střelci. Tato formace nebyla jediným, co naši Švýcaři uměli. Kromě hodinek  (dělam si legraci) i podle píšťal a bubnů uměli při pochodu hbitě měnit směr i ve formaci spořádaně ustupovat a útočit. Je překvapivé, že se nejen v této defenzivní taktice bránili, ale sami i často v obranné formaci zaútočili na překvapeného nepřítele, který by nic takového nečekal. Je známo, že taktika našich horalů dala podnět k vytvoření německé obdoby zvané Lancknechti. Stalo se tak roku 1486, kdy podnět k tomu dal císař Maxmilián I., aby se mohl nějak Švýcarům vyrovnat. Bohužel bitvy mezi Lancknechty a Švýcary se neobešly bez krveprolití, kdy se tyto dvě skoro stejně identické skupiny mlátily tak dlouho, dokud jedna nepadla a druhá to neustála. Ta co to ustála, často ztratila přes polovinu mužstva. Další inspiraci viděli ve švýcarských čtvercích Španělé, kteří na tento podnět vytvořili vlastní tercie. Tyto tercie se udržely až do roku 1643. Tercii navíc obohatili o lehkooděnce s mečem a štítem, který během střetu dvou čtverců či tercií vnikli do vzniklé mezery, ve které pobíjeli pikenýry. A tak dvousetletá válečnická tradice způsobila naprostý zvrat ve vojenství, který přežil ,,Švýcarskou´´ dobu o dalších 150 let.
 
 
 
 
 
Epilog: Éra švýcarských bojovníků bývá s koncem 15. století brána za důležitý přelom mezi středověkem a novověkem, protože tisíc let od pádu Západořímské říše vládli bitevním polím jezdci. Vedle anglických lučištníků a husitských vozových hradeb to byli Švýcaři a jejich čtverec, který znamenal revoluci ve vojenství. Po nich následovali lancknechti a španělští tercionáři. Když pušku v 17. století doplnil bodák, tercie tu už zůstala jako moderní karé tří řad. Jedna řada klečela, se vztyčenými bodáky, další řady pálily. Byl to právě tento obranný čtverec, který porazil Napoleona u Waterloo.
 
Django

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář