Jdi na obsah Jdi na menu
 


Profesionálové bitevních polí: Sparťané

30. 3. 2013

 

spartanm.jpg

Prolog:  Král Leonidas (Ten, který má ducha lva) shromáždil 300 mužů své elitní stráže a odešel s nimi k Teplým branám, aby celý svět viděl jeho skvělé muže v akci. Na Řecko se řítila záhuba v podobě krále Xerxa a jeho obří perské armády, která čítala až půl milionu mužů. Dříve se říkalo, že jich bylo 1-2 miliony, ale dnes se zdá, že i s námořnictvem tak půl milionu a oněch 100-200 000 Peršanů je pořád ještě málo, co mohl Xerxes shromáždit. Spartská armáda nemohla vyrazit celá, protože měla zrovna důležitý svátek, během kterého utichly boje, ale přidalo se k ní aspoň 5000 dobrovolníků z Řecka a Foiničanů. Na severu v Teplých branách byl úzký průsmyk, kterým mohl projet jen jeden vůz, ale byla tu kozí stezka, kterou dal pro jistotu Leonidas hlídat Foiničany, aby jim nikdo nevpadl do zad. Jeden americký ignorant kdysi napsal, že byl holý zázrak, že se tu Sparťané dokázali udržet 3 dny. Je vidět, že o tom věděl kulový. Leonidas dal v průsmyku sestavit Falangu (tehdy osm řad bojovníků, kdy první dvě bojují, a pokud padnou, nastoupí další dvě, se vztyčeným dvoumetrovým kopím a silným bronzovým štítem, chránícím je od stehen po krk.) První den je neporazila médská pěchota, asyrští lukostřelci, ani jízda. Prostě neprošli a v pozdních odpoledních hodinách, nebo v noci (názory se různí) zklamala i elitní Xerxova stráž Nesmrtelných. Leonidas na ně tehdy zaútočil a rozrušil jejich řady, aby se poté opět spojil se svými muži do Falangy, na které si Nesmrtelní vylámali zuby.

makedonische_phalanx.gif

Další den se situace opakovala a ještě na ně posílali exotická zvířata včetně slonů, kteří ale byli nemotorní a dali se snadno shodit do moře. Bohužel místní pasáček Efialtés, který původně pomáhal Sparťanům, prozradil Peršanům skrytou stezku a ti se po ní vydali další den obklíčit Sparťany. Útok vedli Nesmrtelní a podařilo se jim rozprášit Foiničany. Sparťané tu chtěli zůstat a krýt ústup, pro ostatní jednotky, ale zůstali tu s nimi ještě Théspijští dobrovolníci. Dohromady vydrželi ještě další den, než padli. Théspijští byli poraženi jako první, když bránili obkličovacím jednotkám v postupu. Když se Sparťané ocitli v tlaku ze dvou stran, vytvořili Falangy na obou koncích a bojovali až do úmoru. Když padnul král Leonidas, jeho muži vyrvali královo tělo nepřátelům a vytvořili okolo něho kruh. Xerxes, rozzuřený mnohými ztrátami mužů, dal zbyté Sparťany popravit lučištníky, aby už nikdo z jeho mužů v této bitvě nepadl.
Sparťanů a jejich spojenců tu zemřelo asi 1100, ale Peršanů 20-25000. Dodnes stojí na místě bitvy tento památník: Jdi poutníče a vzkaž Lakedaimónským, že my zde ležíme, jak zákony kázaly nám.
 

sparta_territory.jpg

Sparta-město, vojsko, historie: Sparta vznikla okolo 10. století našeho letopočtu a její zakladatel Lykurgos vtiskl tomuto městskému státu vojenské zákony a výchovu Achoi. V čele státu byli dva králové, kteří ale spíše zastávali funkci soudců, vojenských velitelů a hospodářů. Vedle nich zde byla rada Eforů, která dohlížela na jejich panování a mohla je i dle libosti sesadit. Dva z Eforů doprovázeli i krále do boje. Spartské ženy se těšily velké úctě, protože jen spartské ženy dokázaly rodit pravé muže, ale také proto, že muži neopouštěli kasárna velkou část svého života, takže ženy měly celou domácnost na starosti. Takový muž byl totiž vyzkoušen i po narození, jestli je správným Sparťanem. Pokud by byl malý, nebo nemocný, byl by odstraněn shozením ze skály, ale byly i případy, kdy matky odnesly své nemocné děti do hor k pastevcům, aby se o ně postarali. Sedmiletý hoch byl pak odvlečen od matky do kasáren, kde se měl podrobit tvrdému výcviku a brutalitě, aby si zvykl na tvrdý život. K jídlu dostávali jen masový vývar zahuštěný zvířecí krví, pokud by měli nadále hlad, museli si jídlo ukrást, a když by byli přistiženi, byli by potrestáni, ne však za to, že kradli, ale nechali se chytit. Pověst vypráví o takovém chlapci, který byl přistižen, když ukradl lišče. Schoval si lišče pod tuniku, aby ho nikdo neviděl a zapíral svojí vinu, než na místě zemřel, protože lišče mu prokousalo břicho. Dále pak chodili bez bot, aby jim kůže na chodidlech ztvrdla, a když by je třeba někdo v noci náhle zavolal do zbraně, tak se nemuseli starat o boty. Museli se také podrobovat zkouškám přežití v divočině úplně sami. Ve 12 letech byli zařazeni k bojovým útvarům, ale pořád v rámci výcviku a nejdůležitější zkouška je čekala ve 14 letech, kdy museli poprvé zabít člověka.

hoplita_andrea.jpg

Sparta bylo město v Lakedaimónu, v oblasti, kterou Sparťané vojensky obsadili, a měla tři skladby. Nejvyšší Sparťané, potomci Hérakla byli nejvýš a jen oni mohli být Hoplíty (pěššími těžkooděnci), místní obyvatelstvo, žijící mimo Spartu žili jako pracující poddaní, ale svobodní a mohli sloužit jako doprovodné vojenské jednotky lehkooděnců a lučištníků na křídlech. Poslední byli otroci Heilóti, kteří kromě povinností sluhů, museli i sloužit jako poslední zkouška dospívajícího Sparťana. Sparťan musel ve 14 letech takového otroka zabít, ale pravidla říkalo, že se muselo jedna o souboj, kdy ještě aby to bylo těžší, musel být otrok silnější, větší, nebo lépe vyzbrojen. Čerstvý Sparťan pak dostal výsadní místo u soustolovníků, tedy měl místo mezi staršími vojáky u stolu. Sparťan pak mohl konečně vyrazit do boje a ve 20 letech se oženit, ale svojí ženu mohl vidět až ve 30 letech, kdy mohl na čas opouštět kasárna a částečně žít se svojí ženou. Ve 40 letech si mohl konečně přibrat povolání, nebo se zajímat o politiku. V 60 letech mohl kasárna opustit úplně, ale obvykle sloužil, dokud unesl štít. Máme zprávy i o bojovníkovi v 80.

 

Sparťané měli i vlastní policii a zpravodajskou službu. Opět součást tréninku. Když se totiž stal nějaký zločin, tak byl vybrán bojovník, aby se infiltroval mezi místní civilisty a odposlouchal dění.Pachatel pak byl snadněji dopaden a mladý bojovník si aspoň vyzkoušel umění špionáže. Spartská matka měla říct synovi: ,,Vrať se se štítem, nebo na něm´´ Vrať se jako vítěz, nebo mrtvý. Král Leonidas měl vyslechnout před bitvou u Teplých bran tuto věštbu: ,,Buď Sparta padne, nebo zemře jeden z jejích králů.´´ Vybral si tedy druhou cestu. V tomto období nosili Sparťané jen červených nach, protože zbroj už odložili a je pravda, že tehdejší hrudní kyrys byl zbytečně těžký a na ochranu těla stačil štít, který byl ze dřeva, ale vyztužen silnou vrstvou bronzu. Dále pak dvoumetrové kopí a meč s rozšířenou čepelí poblíž jazýčku. A samozřejmě helma a chrániče rukou a nohou.
Sparta nebojovala jenom s Peršany. Rok po Teplých branách (Thermopyly) porazila spojená Řecká vojska Peršany u Platají, pod vedení Pausania, který vládl prozatímně za syna zemřelého Leonida. Po Platajích osvobozoval jednotlivé pevnosti obsazené Peršany, ale po návratu do Sparty byl zavražděn pravděpodobně na rozkaz někoho z eforů, kteří se báli jeho moci. Sparta pak bojovala proti Athénám a jejich námořnímu spolku v Peloponéské válce a pak i proti Thébám. I když zaznamenali značné úspěchy, dlouhé války je oslabily a Thébané napodobili jejich styl boje a společně s obrovskou převahou porazili Spartu. Spartská vojenská sláva však trvala a ani Filip Makedonský se jí neodvažoval postavit při dobývání Řecka, a tak Sparta zůstala nezávislá za něj i jeho syna. V dobách římské okupace odcházeli nejvýznamnější lidé Říma na vojenský výcvik do Sparty. Roku 396 n. l. byla Sparta definitivně zničena Vizigóty.
Epilog: Spartský odkaz ale trvá dodnes. Stal se symbolem vzdorujících bojovníků za svobodu a řecká armáda má dodnes vyšito na uniformách:,, Molón Labe=Pojďte si pro ně!´´ Byla to odpověď Sparťanů na perskou výzvu k odevzdání zbraní…

Django

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář