Jdi na obsah Jdi na menu
 


Profesionálové bitevních polí: Skotští horalé a Divoké husy

21. 5. 2016


9c6e13e156f4c57e294b551eade38dde.jpg

 

 

 

 

 

 

Motto: ,, Když chce Ir mluvit se sobě rovným, musí mluvit s Bohem!!! ´´  Šílený Ir  ve Statečném srdci

,,On nepotřebuje slyšet tvoje fňukání! Je to Highlander! ´´ Highlander

Prolog: Tento článek nebude o plucích skotských horalů v britských službách. Jednou jsem sledoval film Highlander a zamiloval si kvůli tomu staré nezávislé Skotsko. Pak přišly filmy jako Pán z Baellantine a Statečné srdce. Svou lásku ke Skotsku jsem si tak jen upevnil.

Proto budu psát ještě o těch starých Highlanders. O statečných skotských horalech, kteří bojovali proti přesile i lepší vybavenosti anglických červenokabátníků. Tento článek bude i o tom, jak jejich nezávislost a svoboda skončila.

Nejinak tomu bylo i v případě Divokých hus. Původně Irů, ke kterým se přidali Skotové a společně bojovali v cizích službách hlavně ve Francii a hlavně proti nenáviděným Angličanům. Jejich odpor byl marný, ale jejich odvaha a loajalita by měly být zapsány zlatým písmem na stránky dějin.

584a4a1d7f3fe11a92f51dccd0f12689.jpg

I s kamením…: V roce 1644 došlo na bitvu u Tippemury. Zde se postavily roajalistické jednotky Skotů a Irů proti armádě parlamentaristů.  Stateční Skotové neměli moc palných zbraní, ale měli výhodu ve znalosti terénu a své specifické taktice.

Vévoda z Montrose naučil Skoty rychle postupovat tak, aby nebyli po dlouhou dobu vystaveni palbě z mušket. Nejprve vypálili a pak vyrazili čelně proti nemotorným řadám anglických pikenýrů a mušketýrů. Kdo měl mušketu, bral to pažbou po hlavě. Kdo šaršoun (takový skotský palaš dlouhý 75 až 90 centimetrů a jednobřitý) a štít, odrazil bod pikenýra a srazil ho mečem. Kdo měl holé ruce, vzal to šutrem a přebral protivníkovu zbraň. Skotové pobili několik set Angličanů a sami měli snad jen jediného mrtvého a něco zraněných.

Proti středu Angličanů v této bitvě zase bojovali Irové, kteří vypálili do anglických řad až při vzdálenosti píky mezi oběma bojujícími houfy. Tvrdou palbou překvapení Angličané pak byli pobíjeni opět ručně.

V roce 1689 pak došlo na tzv. Slavnou revoluci. V té byla dynastie Stuartovců vyhnána z trůnu i z celé budoucí Británie. Stuartovce nahradil nejprve Vilém Oranžský a po vládě Anny Stuartovny se na britském trůně natrvalo usadila dynastie Hannover.

Došlo na povstání, které chtělo dosadit zpět Stuartovce, konkrétně Karla Eduarda Stuarta. Ten se vylodil s francouzskou pomocí ve Skotsku a zahájil povstání. Skotští horalé si to nemohli nechat ujít.

Došlo na bitvy u Falkirku a Cullodenu. V první bitvě roku 1746 zvlhl Angličanům prach na pánvičkách mušket. Skotové znalí vlhkého prostředí skotských vřesovišť měli pušky a pistole dobře chráněné, takže pak sestřelovali britskou jízdu hravě ze sedel, nebo se přikrčili a bodali zbraněmi koně, aby pak jezdce doráželi na zemi. Pěší anglické jednotky se pak rozprchly po drtivém skotském protiútoku.

Jenže skotské vojsko nevyužilo své výhody a stáhlo se. Proti dalšímu vojsku, tentokrát u Cullodenu, nemělo šanci. Tohle vojsko totiž mělo k puškám bajonety a také lepší morálku. Velitel Britům do toho nařídil, že mají držet pevně řadu a bodat bajonetem ne proti muži, co běží přímo proti Vám, ale proti tomu, kdo běží po jeho levém boku a je tak odkrytý. Společně s křesadlovými zbraněmi tato taktika skotský odpor rozbila.

Máme zde ale neuvěřitelná svědectví statečného odporu skotských horalů. Jeden raněný horal stačil před smrtí zabít ještě 15 Angličanů obyčejnou ojí.  Jiný zase sám bránil jakousi stodolu, kde dokázal klást odpor celý den, než vykrvácel ze svých ran.

 Princ Karel Stuart musel uprchnout. Skotsko se stalo plnou součástí britského impéria a od roku 1801 říše, nesoucí název Spojené království Velké Británie a Irska (dnes Severního Irska).

727337d8a764e8afa11c977d85cf7409.jpg

…proti Anglánům:  S Iry to bylo podobné.  Po vyhnání Jakuba Stuarta z Anglie s ním bojovali proti příznivcům Viléma Oranžského. Po jeho odchodu v boji pokračovali ještě rok, dokud nepadla hlavní výspa irských katolíků pevnost Limerick.  ,,Pamatuj na Limerick a saskou víru´´ se pak stalo bojovým pokřikem vyhnaných Irů.

Po pádu Limericku dostal velitel vzbouřenců Patrick Sarsfield  na vybranou. Buď se vrátí na svá panství v Ulsteru a složí králi i parlamentu přísahu věrnosti, nebo má odejít navždy mimo Irsko. Když zůstane, čeká ho smrt.

Sarsfield odešel a s ním 14 000 irských veteránů a jejich rodinní příslušníci. Jejich odchodu do exilu se v Irsku tradičně říká ,,Let divokých husí! ´´ Byl totiž podzim a na cestě k pobřeží viděli obrovská hejna divokých hus, která se tu shromažďovala před odletem do teplých krajin. Irové ale netušili jednu podstatnou věc. Na rozdíl od hus se nikdy domů nevrátí.

Odešli do Francie, která v té době bojovala proti Anglii, Nizozemsku, Svaté říši římské, Švédsku a Španělsku. Této válce se říká Devítiletá nebo Válka s Augsburskou ligou.  Protože měla Francie tolik nepřátel, bylo tu zkušených vojáků potřeba jako sůl. Nicméně po válce byla samostatná irská brigáda rozpuštěna.

V roce 1700, tři roky po uzavření míru v Rijswicku, šla Francie do další války. Tentokrát do Války o španělské dědictví. Irové tu vyhráli hned bitvu u Cremony. Další slavnou bitvu vyhráli u Fontenoy ve Válce o rakouské dědictví.

V bitvě u Cremony už Francouzi před Rakušany ustupovali. Irové ale svůj úsek udrželi a dali tak Francouzům čas se vzpamatovat, přeskupit a provést protiútok. Rakušané se stáhli a Cremona byla osvobozena. Nepomohla aniž žádost Evžena Savojského přes irského krajana, aby vyslechli nabídku dohodnout s Iry o přechodu na rakouskou stranu. O bitvě u Cremony se tak říká, že toto město bylo jedním zázrakem ztraceno, aby bylo ještě větším získáno zpět. 

V bitvě u Fontenoy Irové vydrželi britský nápor a pak prorazili přes jejich levé křídlo. V obou bitvách utrpěli tak veliké ztráty, že Irská brigáda málem zanikla (mluví se o ztrátě až poloviny mužstva v první bitvě a tří čtvrtin v druhé).

Pak už bojovali Irové v každé válce vedenou Francií. Často dochází na omyly a nepřesnosti, kdy bývají za Divoké husy pokládání i irští a skotští vojáci sloužící v cizích službách před ,,Letem divokých husí.´´

Tito vojáci sloužící v třicetileté válce na obou bojujících stranách ať už v rakouské, francouzské či švédské armádě byli ale jen námezdní žoldnéři. Teď se jednalo o věc cti. Bojovali za to, aby mohli zůstat v novém domově, nebo získat zpět ten starý, nemluvě o víře a přísaze francouzskému králi.

Tak se dostali i do bitvy u Yorktownu v dnešních Spojených státech amerických. Po potlačení skotského povstání Jacobitů, které popisuji výše, odcházeli další Irové i skotští vlastenci do francouzských služeb. Na lodích, které je potají pašovaly do Francie. Byli totiž ukryti mezi nákladem s nápisem Divoké husy.

Během francouzské revoluce došlo na jejich rozpuštění a jednotky Divokých hus samy nejevily zájem sloužit francouzské revoluci, která svrhla krále, jemuž byli povinováni slibem věrnosti. Až Napoleon se rozhodl je zařadit znovu do své Grandée Armee. Tak se vojáci Divokých hus dostali i do jeho císařské gardy a zároveň i mezi protivníky. Při kontaktu s cizími armádami se dostali do služeb Španělska, Švédska, Saska, Bavorska, Rakouska a Ruska.

40232a964a19765d01840be56c5b9f61.jpg

Někteří se dostali do Jižní Ameriky, kde bojovali pod Bolívarem a u Garibaldiho pomáhali sjednocovat Itálii. Byla to ale jiná válka, a vedla se proti jiným uzurpátorům, než to bylo kdysi u Fontenoy. Snad si tak bývalá irská brigáda kompenzovala nesplnění vlastního snu o vlastní svobodě a víře. Prostě ji vybojovala jiným, ne?

Epilog: ,, S říjnovým měsícem přilétají hejna divokých husí. Zatemňují nebe a svým křikem ohlašují příchod podzimu. Tehdy v zimě 1691 musely při letu nad řekou Shanon až k Limericku naříkat, když Ginkel předložil nabídky kapitulace a mezi unavený a zuboženými Iry propukly prudké hádky a pře. Irové odcházející se Sarsfieldem po proudu Shanonu a Lee se podívali na nebe a našli své pojmenování, Divoké husy. Byl to konec jedné epochy a málem i konec jednoho národa.´´  Irský povídkář Seán o Faoilán.

Bojujte jako Horalé a Divoké Husy!!!

Zdroje: Cawthorne, Nigel: Elitní jednotky - Od perských Nesmrtelných po Delta Force

Historické války II/2018

Hrdina, Jan: Skotsko - Země příběhů

Django 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář