Jdi na obsah Jdi na menu
 


Profesionálové bitevních polí: Peršané

14. 9. 2014

 

bez-nazvu.png

 
Motto: ,,Tři schopnosti musí ovládat každý správný Peršan! Střílet z luku, jezdit na koni a mluvit pravdu! ´´ Zásada perské výchovy mládeže
 
 
Prolog: Napadlo Vás někdy, proč se v krajích kolem Eufratu a Tigridu neustále bojuje? Je zde hlavním cílem zájmů ropa, náboženská nesnášenlivost nebo kmenové půtky? Můžeme říct, že jsou všechny možnosti správné! Nebo taky ne! Tady se totiž bojovalo, vraždilo, intrikařilo, kupčilo a kuplířilo už tisíce let před dnešním využítí ropy, i když i tehdy byla už ropa známá. Už i před islámem tu tekly potoky krve a kmeny se včera bratřily, aby se dnes navzájem bodly do zad. Taková je pravda. Írán, Irák, Afgánistán a další země jsou prostě krvavé země těžící z krvavých dějin východní despocie. Právě zde se zrodili první diktátoři honosící se tituly králů nad jinými a bohů všech ostatních bohů. Demokracie zde snad nikdy nebyla pochopena v pravém slova smyslu. Ale jedno je zde typické. Touha po moci a co největší říši nad světem. To se zde také zrodilo. A říše padaly a povstávaly v prachu, ohni, bronzu a železe, pod kopyty koní, vlivem intrik i slovy náboženských blouznivců. Po Sumerech, kteří trávili studny svých nepřátel jedovatými bylinami, přišli Babylonci a jejich mocný král Chammurappi se zákoníkem, ze kterého si pamatujeme ,,oko za oko a zub za zub.´´ A přišla akkadská říše s králem Sargonem. Byl to dobyvatel tak krutý, že svého nepřítele vodil na řetízku jako psa. A pak přišli Asyřané. Jejich název znamená železní muži, protože jako první tady používali železo a nosili i ocelové šupinové brnění. Jeden jejich král vládl 35 let a jen sedm let panoval v míru. Asyřané žili z války. Z hesla podobného slovům Napoleona ,,válka živí válku!´´ A tak útočili od města k městu, od kmene ke kmeni. Tyto národy zotročovali a posílali je do nitra své říše, aby je zde měli pod dohledem. Zároveň se zmocnili jejich bohatství a vybudovali všude dobře spravované cesty a ovládali po celé říši obchod. To ale nestačilo! Jejich říše musela pořád více brát, jak se rozrůstala. Stále více otroků, nerostných surovin a bohatství spotřebovali pro svou říši. A pak náhle během několika desetiletí jejich říše padla. Jak se to stalo? Na to Vám odpovím v dnešním vyprávění o vzniku perské říše a jejích válečnících.
 
 

imagesxghfj3ew.jpg

 
Pomni na to, bídný člověče, že když dnes ležíš u ohně, pojídáš ořechy a popíjíš víno, kolik ti je a kolik ti bylo, když přišli Médové: Asyřané dokázali při své nekonečné válce zotročit jeden zajímavý národ. Byli to Médové. Horský kmen, dělící se na jednotlivé vesnice pod vládou náčelníků. Tito náčelníci se na konci 7. století př. n. l. vzbouřili a rozvrátili asyrskou říši. Nebyli v tom sami. Na území Asýrie dovolili Asyřané už v 9. století př. n. l. usadit se jednomu kočovnému kmeni, který označovali jako Parsua. Ano, byli to naši Peršané. Národ, který přišel ještě dál z východu a přivedl s sebou vlastní plemeno nádherných koní.
 
 
Po porážce Asyřanů vybudovali Médové vlastní říši na jejím území. Na Chorazámské cestě uprostřed horských roklí vybudovali královské sídlo Ektabana, neboť teď už to nebyly zaostalé horské kmeny, ale velcí vládci mocné říše, která dokázala porazit Asyřany. I Peršané rozšířili svoji moc na severu dnešního Íránu po porážce okolních kmenů. Jejich čas ale ještě přijde.
 
 
V polovině 6. století před naším letopočtem už vládne Médům z Ektabany mocný, ale šílený a paranoidní král Astyages. Údajně dal svoji dceru perskému králi, aby si ho připoutal, protože král měl být slabomyslný. Jenže novému páru se narodil syn Kýros. Astyages měl mít sen o nebezpečí z rukou vnuka a měl ho dát zabít. Protože jeho velitel vojska Harpagón nesplnil rozkaz a chlapce pouze odnesl do hor, aby byl později poznán samotným Astyagem, byl velitel krutě potrestán. Astyages zabil jeho syna, rozsekal ho, vykostil a dal Harpagónovi sníst v úpravě na jehněčí. Pak mu to prozradil. Buď jak buď, zůstane pravdou, že Harpagón měl na svého šéfa určitě spadeno. Když v roce 553 před naším letopočtem dá z neznámých příčin Astyagés k úderu proti sílícímu Kýrovi, Harpagón ho zradí. Médské vojsko pronikne až k hlavnímu městu, kde se strhne krvavá řež. V jednu chvíli musí pomoci i perské ženy, které přiběhnou bojujícím mužům na pomoc a to v nich probudí poslední síly. Pak ale Harpagón jako mávnutím kouzelného proutku ukončí boje a přejde na Kýrovu stranu. Šéf ho asi fakt hodně štval.
Pak se situace obrátí, a protože s Harpagónem táhne snad celé médské vojsko, Astyagés musí kapitulovat. Jeho vnuk je ale takovým válečníkem humanistou a pošle toho nevyzpytatelného staříka na panovnický důchod s penzí, takže mají vystaráno oba.
 
Jenže nedaleko je pochybný soused, jeden z nejbohatších mužů starověku, lýdský král Kroisos. Ten si vyslechne věštbu, že zničí velkou říši. A tak na hraniční řece Halys propukne bitva, která je nerozhodná, a když přijde zima, stáhne se Kroisos do svého sídla v Sardách. Rozpustí ale také všechny vazaly, a tak ho nemá kdo bránit v hlavním městě, které po dvou týdnech padne. Kýros je ale znovu milostivý. Jeho armáda se musí chovat slušně a Kroisos je i svým nepřítelem osvobozen z hranice, kde se chtěl upálit, ale nechtělo mu to hořet. Jednak neznal benzín a jednak začalo pršet, ale věřil, že to roztopí. Kýros byl prostě grant. Nechal mu zde vládu a jeho úředníky nechal ve funkcích. Později z něj i udělal správce celé provincie. Jenže sotva se vzdálil, už proti němu právě ti úředníci, ke kterým byl slušný, kuli pikle a volali do zbraně celou zem. Teď teprve ukázal Kýros  své zbraně. Poslal tam Harpagóna, aby jeho jménem uvolnil vojákům uzdu a rozpoutal to, čeho by se bál i Lucifer a půl pekla s ním. Celá země krvácela. Úředníci přišli o krk a Kroisos prostě dostal nové funkce a byl víc pod dohledem. Věštírna v Delfách mu vzkázala, že zničil velkou říši a to přece tu vlastní!
 
 
Kýros nezahálel a Harpagóna poslal s Médy dobýt Iónii. Právě ten děsil Ióny řečí, kterou můžete vidět výše. Sám Kýros šel válčit na východ a dosáhl až hranic Indie. Také dobyl Babylonii v bitvě, kdy hnal před svou jízdou velbloudy, jejichž pach zahnal babylonskou kavalérii. Vládce Nabonida zabil a ve městě byl přivítán jako osvoboditel, protože poslední vládce byl považován za tyrana, který dlouho uznávaného boha slunce Ahuru Mazdu nahradil měsíčním bohem. Takže nový Mazda III., bůh, který Vás oslní! :D.
 
 
V roce 527 ale uhodila Kýrova poslední hodina. Na východních hranicích své říše byl zabit královnou nepřátelského barbarského kmene, která se pomstila za smrt svého syna, a na oplátku uťala Kýrovi jeho hlavu a vložila do vázy s krví.
 
 
Vlády se ujal starší syn Kambýses a na začátku vlády upevnil svou vládu na východě, kde nechal nejzazší provincie spravovat svým mladším bratrem Bardijou. Kambýses se potatil a táhl do Egypta, který dobyl i za použití nově sestaveného loďstva a obojživelné operace. Nechal se prohlásil za faraona a kromě snad vyšších daní ani nic nechtěl. I božstvo jako otec uznával podle toho, kde měli jaké. Jen v roce 524 mu zůstala armáda v poušti, když chtěla pokořit Amonův chrám. Né, nerozsekal je Amon, ani modlitba kněží jak se říkalo. Přišla písečná bouře a bylo po armádě. Jenže bráška zlobil. A Kambýses ho spěchal potrestat, stejně jako náčelníky perských kmenů, které si Bardíja získal jako barbarské Sáky z východu, které jste poznali podle zahnutých čepic ve tvaru fazole a dlouhých bojových sekyr. Prostě šmoulí čepičky se sekyrkami. Jenže Kambýses se při cestě zranil odřením nohy o sedlo, dostal infekci a zemřel. Jeho bratr ho o mnoho déle nepřežil, protože byl zavražděn v roce 522 spiklenci v čele s jeho vzdáleným příbuzný Dáreiem, kterého poutalo k trůnu snad jen to, že byl panovníkův nosič kopí.
 
 
Právě tento nosič kopí získal příslib ostatních spiklenců, že bude králem. Jenže od začátku měl potíže. Musel znovu dobýt Babylón, poslat armádu na Médy, na východě se mu postavili Sákové a podobně. Povstání v Iónii zase připoutalo jeho pozornost k Řecku, neboť to zde v čele s Athénami poslalo iónským vzbouřencům pomoc v podobě loďstva. To bylo na přelomu 6. a 5. století. Zemi rozvrácenou válkou musel Dáreios znovu dát do kupy stejně jako armádu. A jako svojí legitimitu udělal to, co neudělal nikdo před ním. Prohlásil se za syna boha Marduka, pradávného mezopotamského boha, Bardíju prohlásil za čaroděje, co na sebe vzal podobu královského syna a on ho spravedlivě zabil a dal si tedy punc krále, kterého musí všichni poslouchat a jsou jeho otroci. Mělo to i ten negativní dopad, že se lidé báli mluvit o něm na ulici, protože věřili, že Mardukův syn je všude vidí a slyší. Ve skutečnosti to uměla jeho tajná policie.
 
 

anakt-dareiosi.jpg

 

 

Na Athéňany nezapomněl. Bodejť by ne, když mu u jídla pokaždé sluha šeptal: ,,Nezapomeň na Athéňany!´´ A tím i začal pád Perské říše. Dáreios sice dokázal sestavit vojsko i loďstvo a obsadil Thrákii, stejně jako získal zrádného makedonského krále k výpadu proti Řecku ze severu, ale jeho loďstvo rozbila bouře a vojsko bylo rozdrceno na pláních u Marathónu, a kdo nezemřel pod mečem, nebo neutekl na loď, utonul v močále. Dáreios se nepoučil a chystal další armádu, ale v roce 486 zemřel, když hasil další vzpouru v Egyptě. Vzporu udusil jeho syn Xerxes a znovu táhnul do Řecka. Znovu byl vypráskán a znovu chystal výpravu, před kterou ho nemohli odradit. Tak byl zabit spiklenci včetně vlastního syna. Další dějiny Persie by se daly označit za souhru vzpour, občanských válek, zákulisních intrik a celkového rozvratu. To vše způsobilo o 150 let později pád Perské říše, kterou dobyl Alexandr Veliký.
 
 
Peršané byli původně nomádští jezdci, kteří dokázali své koně obratně využívat k boji. Médové byli zase obratní a houževnatí pěšáci, ale jejich slabinou bylo kožené brnění a proutěné štíty, se kterými se prostě nemohli postavit do bronzu oděným a chráněným Řekům. Sákové byli již řečení sekyráři, kteří mohli obratně razit cestou nepřátelskými formacemi. Arabové v perských službách používali lasa a dlouhé nože, ke strhávání a podřezávání jezdců. Etiopané byli spíše do počtu, protože pořád ještě bojovali kamennými oštěpy a šípy. Všechny národy perské říše měly své satrapy (šlechtice), jejichž ctí bylo sloužit perskému králi jako osobní stráž Nesmrtelní. Nesmrtelní proto, že jich bylo vždy deset tisíc. Když jeden z nich zemřel ať na nemoc, nebo zranění, byl okamžitě nahrazen někým ze satrapů, na které se doma nedostalo. Tito Nesmrtelní byli vytvořeni za Kýra a celá tisícovka neměla na starosti nic než panovníkovo zdraví. Zbylých devět tisíc následovalo panovníka do boje, fungovalo jako tajná policie i bojovala jako armádní elita. Pak už museli umět jenom zabíjet. Jako svůj odznak nosila tisícovka nejlepších kopí se zlatým jablkem na dolním konci zbraně. Zbylých devět tisíc nosilo stříbrné jablko na dolním konci kopí. Nechodili v masce, jako to bylo v nedávném filmu, ale byli zahaleni, jako to můžeme vidět u dnešních Arabů. U levého boku jste mohli vidět toulec se šípy a přes rameno luk. Měli svůj vlastní trén, zásobovací vozy a kuchyni a dokonce i harém.
 
 
Naši Peršané se většinou spoléhali na rozstřílení nepřátelských houfů luky, v čemž byli mistři. To selhalo u Řeků a jejich velkých bronzem pobitých štítů tvořících falangu. Jinak ovšem byli velice kompatibilní a vypadá to, že jako správná moderní armáda volili taktiku podle dané situace.
 
 
Epilog: Peršané byli národ, který vybudoval říši na válce. Ve válce také jejich říše padla. Způsobili si to ovšem svým multikulturním tolerantním přístupem, korupcí a tyranií svých vladařů, snahou seba sama zbožtit a zotročit každý národ. Pokud si myslíte, že jsme mohli jako každý jiný národ přijmout perské jho, které po nás žádalo jen prsť a vodu, jste na omylu. Podobně jako komunisté, nebo nacisté by nás zotročili pohodlím, které bychom my sami zaměnili za svobodu. A takový národ, nebo kultura zpravidla přijde o obojí. Ano, byli bychom otroky nějakého bláznivého krále, který se sám prohlásil za boha a za vše museli děkovat ponižujícím klaněním tváří o zem, prohlašovat se za otroky a oslovovat vládce bohem, který by si mohl dovolit všechno. To je ostatně rozdíl mezi evropskou a východní kulturou. Rozdíl mezi demokracií, kterou tak Řekové srdnatě bránili a despocií, kterou nám velkohubě Peršané nabízeli. Zvolili jsme si těžší cestu. A tak to má být, pokud chcete něco dokázat!!!!!

Django Bradley

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář