Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polozapomenutí hrdinové: William Wallace-Ochránce Skotska

pqgt8x2v.jpg

 

Motto:,, Svatý Ondřej nechť je vůdcem Skotů, svých krajanů!´´ Slova vyražená na pečeti Ochránců Skotska (fakticky prozatímních vrchních velitelů skotského vojska v době nepřítomnosti krále či bezvládí, tedy fakticky regenti) od roku 1286.

,,Tak je budu muset zabít všechny! ´´Reakce Edwarda I. na hrozbu vzpoury ze strany velšských šlechticů po Wallaceově povstání.

    

Prolog: V roce 1286 zemřel poslední skotský král Alexandr z dynastie Dunkeldů, která ve Skotsku vládla od roku 1043. Nešťastnou náhodou utrpěl smrtelné zranění po pádu z koně. Dunkeldi vymřeli po meči. Skotská šlechta si ve sporu při volbě dalšího panovníka vybrala doslova zadkem místo hlavou svého prostředníka. Nezvolila si nikoho jiného než anglického krále ,,Longshankse´´ (Dlouhána) Edwarda I. V čem je háček?

Tento panovník sjednotil v kruté válce Anglii s Walesem a usiloval i o připojení Skotska. Nejprve poslal pro vnučku krále Alexandra do Norska, kde žila na dvoře krále. Její loď se ale potopila a princezna zahynula.

Chtělo to plán B. Proto se Edwardovým koněm stal šlechtic Jan Baliol, čímž si proti sobě popudil značnou část šlechty, protože Baliol nebyl zrovna kandidát s velkou podporou kvůli nižšímu původu, než jako třeba jeho konkurent Robert Bruce. Baliol zase neměl být ani tak samostatný vládce jako Edwardův vazal. Bruce odmítl složit hold anglickému králi, kterého měl Baliol jen zastupovat a spravovat za něj zemi. A Baliol zase odmítl poslušnost a zpochybnil vazalskou přísahu.

Situace se pak vyostřila v roce 1296. Edward dobyl Skotsko pomocí velšských lučištníků a obrněných rytířů během jediného bleskového tažení. Cestou vraždil vše, co mu vlezlo do cesty. To potkalo i 20 000 obyvatel města Berwick, které se odmítlo vzdát a kde byla vytvořena hlavní obrana proti anglickému vpádu. Město padlo hned po prvním úderu.

Baliol byl zajat, uvězněn a po propuštění dožil ve Francii. Byl to poslední skotský král korunovaný během ceremoniálu na Kameni osudu. Tento posvátný kámen totiž Edward po svém vítězství prostě odvezl do Anglie a navrácen byl až labouristickou vládou v roce 1999.

Po obsazení Skotska se Edward I. vrátil do Anglie. S jeho odchodem vypukly revolty, které brzy přerostly v otevřené povstání. Valnou většinou bojujících byli svobodní sedláci-lairs. Veleli jim hlavně příslušníci nižší šlechty-gentry. Tím největším byl rytíř sir William Wallace.

 

31445407222f6adc4b52d59798e87b4a.jpg

Dětství a povstání: O Williamovi toho z historie moc nevíme. Zato více o něm víme z pověstí, které mohou mít reálný základ, ale jako celek pro nás nejsou spolehlivým zdrojem, jako spíše fabulací a mystifikací. Přesto se dá o něm složit poměrně slušný obraz jeho života.

Narodil se přibližně mezi lety 1270-1276. Byl to druhý syn sira Alana (údaje o jménu se různí) Wallace z Elderslie, který byl zároveň vazalem Jamese Stewarda (předek pozdějších Stuartovců). Williamův otec zemřel v roce 1291 hájící se svým pánem zájmy rodu Bruce ne proti Angličanům, ale v šarvátce mezi Skoty samotnými.

Samotný Will byl vychováván dvěma strýci a veden ke kariéře duchovního. Naučil se latinsky a francouzsky, ale musel také získat bojové, strategické a taktické vzdělání, protože jinak by těžko později dokázal tak veliké věci.

Jeho impozantní postava měřící 6 stop a 7 palců ( přes dva metry) jistě vyvolávala obdiv u přátel a respekt u protivníků, ale bez uvažování by spíše překážela. Co se dále podařilo splnit i Melu Gibsonovi ve filmu byly Wallaceovy hnědé vlasy a pronikavý prohled.

S jeho další podobou je ale problém, protože první podobizny Willa pocházejí až z doby několik staletí po jeho smrti. To samé je pak Wallaceův meč. V jeho době samozřejmě existovaly dlouhé obouruční meče. On je s nimi ale zobrazován na sochách, památnících nebo dokonce vitrážích kostelů až v době renesance, kdy ale pod vlivem doby nesvírá v rukou klasický obouručák rytířů někdy z přelomu 13. a 14. věku, ale skotskou variaci na žoldnéřský Zweihänder, zde označovaný jako Claymore.

Jak se ale Wallace stal rebelem a posléze hrdinou? Jednoduše. Dostal se do potyčky s anglickými vojáky, které po jejich provokaci a napadení nechal ležet mrtvé, zmrzačené nebo zraněné. Jedna z nejpravděpodobnějších verzí výkladu praví, že se jednalo o mladého syna lorda Selbyho a jeho doprovod. Po napadení mladým Selbym popadl nezvedeného fakana Wallace pod krkem, nadzvedl si ho a proklál mečem. Jeho doprovod pak položil vedle těla pána.

Čekat na další problémy nebyl Wallaceův styl. Uprchl ke strýci, ale zde se opět dostal do potyčky. Při rybaření mu chtěla anglická hlídka sebrat úlovek. Co s tím? Nehledal problémy. Navrhl půlku si nechat a půlku dát. Ale Angličané tasili meče. Wallace odrazil meč prvního útočníka prutem, vyrazil mu ho z ruky a všechny zase položil na jednu hromadu. Jen to zapálit jako vatru.

Jenže šerifa z Lanarku, který spravoval i panství jeho strýce, to zajímalo asi tolik, co idiota vlastní inteligence. Když ho nemohl dostat, zabil jeho ženu, se kterou se Wallace tajně scházel. Wallace ale už měl okolo sebe dost velkou družinu, která se jen třásla na zakroucení prvního anglického krku. Tak si i Wallace došel pro šerifa Hersliga a jeho pohůnky.

Stirling Bridge: Smrtí Hersliga ale nic neskončilo, ba naopak. Z Wallace se stal nepřítel anglické koruny. Byla na něj vypsaná odměna a nebýt dalších místních revolt, které brzy po odchodu Edwarda ze Skotska přerostly v povstání celého národa, byl by snad jen řadovým psancem.

 Ale potom spojil své síly se šlechticem Andrew Morayem. Spolu se malá skotská armáda postavila Angličanům a pomalu postupovala od města k městu, od pevnosti k pevnosti, od vesnice k vesnici, aby je čistila od nepřátel.

Nakonec byla proti nim vyslána armáda pod vedením jistého Surreyho, protože Edward I. se zrovna nacházel ve Francii a jeho slabošský a dost možná homosexuální synek nepovažoval skotský problém natolik vážným, že by se mu postavil sám. Radši si hledal chlapečka na večer.

De Surrey byl další inteligent, kterými viditelně Anglie sršela. Nechal se vyprovokovat k bitvě v naprosto nevyhovujícím terénu. A tak byl v září 1297 na místě zvaném Stirling Bridge potupně poražen.

 Skotská armáda zaujala výhodné postavení oproti Angličanům. Postavila se totiž za stirlingský most tak úzký, že po něm mohli jet pouze dva jezdci vedle sebe. Nalákána na snadný cíl, anglická jízda bezstarostně pomalu postupovala. Na druhém břehu ale nedokázala proti zformovaným Skotům nijak zasáhnout a byla zatlačena na most, který byl následně Skoty stržen. Kdo se neutopil v řece, byl zabit na skotském břehu, nebo ubit poté, co vylezl z vody. Zbytek armády z anglické strany mostu jen bezmocně přihlížel.

V bitvě byl ale smrtelně raněn Wallaceův spolubojovník Moray a za několik měsíců zavřel oči. Wallace byl pasován možná samotným Robertem Brucem na Ochránce Skotska. Z této pozice vyrazil se skotskou armádou plenit anglické pohraničí a zároveň se snažil usmířit svářící se skotské klany. Některé skutečně usmířil a přivedl je do boje proti Angličanům. Mohl se stát králem, ale zachovával věrnost vyhnanému Baliolovi. A pak se vrátil ´´Longshanks!´´

 

3ecf6db6bca68ca306cc2ae4237cad93.jpg

Falkirk: Wallace věděl, že s početně slabší a hůř vybavenou armádou bez lučištníků a těžké jízdy nemá proti Edwardovi I. šanci. Proto ustupoval a zanechával za sebou spálenou krajinu, aby Edwarda unavil a vyhladověl. Nakonec ale došlo k nešťastné bitvě u Falkirku.

Zde sestavil proti anglické jízdě schiltrony. Čtyři čtverce připomínající řeckou falangu, která měla Angličany zastavit, zatímco skotská jízda vedená šlechtici měla zaútočit na lučištníky, aby nemohli rozbít skotské formace. Plán to byl dobrý, ale dodnes spolehlivě nevíme, proč šlechta s družinami opustila bojiště a nechala tak Wallace na holičkách. Schiltrony byly střelbou rozbity a podlehly jízdě. Samotné nemohly moc manévrovat a vlastně jen staticky držely pozici.

Po této bitvě se Wallace vzdal titulu Ochránce Skotska a odjel do Francie žádat o vojenskou podporu. Byl přijat na královském dvoře a velice kladně přijat celým dvorem. Měl i úspěch u zdejších dam. O konkrétní dohodě mezi Williamem a Francií nevíme. Pokud na ni došlo, nikdy nebyla naplněna.

Po návratu do Skotska byl Wallace zradou zatčen a předán Angličanům. Ti ho pak soudili jako správní vítězové. Byl obžalován a odsouzen za plenění anglického venkova a zradu krále Edwarda I.. Wallace na to mohl jen říct, že Edwardovi nepřísahal a jeho králem je vyhnaný Baliol.

Krátce po zatčení byl i odsouzen a 23. září 1305 popraven. Poprava byla drastická. Byl oběšen, ale ze šibenice sejmut dřív, než by se zadusil, tak ho ještě zaživa vykastrovali a vyňali mu vnitřnosti. Ty byly hned spáleny katem. Tělo bylo rozčtvrceno a všechny části těla se ocitly pro výstrahu na veřejných místech. Jenom hlava skončila na londýnském mostě naražená na kůl. Další části skončily v Newcastlu, Berwicku, Perthu a Aberdeenu.

Epilog: Po drastické popravě si Longshanks myslel, že konečně Skoty pokořil, ale po kruté smrti jejich hrdiny nemohl čekat pokoru. Brzy musel na další válečné tažení do Skotska, kde i zemřel. Ve svém vlastním epitafu se ještě pojmenoval Kladivem na Skoty. Dnes to působí spíše komicky, neboť jeho neschopný syn byl v roce 1314 poražen u Bannockburnu novým skotským králem Robertem Brucem, takže představu o připojení Skotska jeden král nestihl naplnit a druhý na to ani neměl.

Zdroje: Hrdina, Jan: Skotsko: Země dávných tajemství

​Kovařík, Jiří:  Rytířské bitvy a osudy II. Rytířská krev

Marois, André: Dějiny Anglie

Django

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář