Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polozapomenutí hrdinové: Richard I. Lví srdce

2. 10. 2015

4_6_2.jpg

 

Motto: ,, Saladin se nebál nikoho a ničeho. Pouze Richarda Lví srdce.´´ Doboví arabští kronikáři

 

Prolog: Rok 1187 nebyl pro Evropu zrovna nejlepší. Ztratila svoji jeruzalémskou výspu ve Svaté zemi. Jak to? Král Guy z Lusignanu vytáhl s celou křižáckou armádou do pouště bez jediného zdroje vody po cestě přímo proti nejlepšímu kurdskému vojevůdci Saladinovi. Následoval masakr. V plechu se pečící armáda rytířů se ocitla v obklíčení a z horka plus Turky zapálené trávy neschopná bojovat, umírala nehodně svému postavení na místě zvaném Hattín. Do zajetí padl král Guy i šílený rytíř Renaud ze Chatillonu, muž, který vše spískal, když přepadl v době příměří nevinnou arabskou karavanu, kde cestovala i Saladinova sestra. Následně přemluvil slabošského krále templářský velmistr k tažení přímo do Saladinovy náruče. Zatímco králi podal Saladin vodu chlazenou horským sněhem na znamení toho, že se nemá čeho bát, Renaud ze Chatillonu byl popraven. Z bitvy se podařilo prosekat jen hrstce rytířů, kteří pod vedením pánů z Ibelinu začali opevňovat Jeruzalém. Aby zvedli uvadající morálku, povýšili všechny muže nad 14 let do rytířského stavu. Saladin se přes hrubou sílu do města nedostal, ale většina obránců padla. Saladin vyjednal vstup do města za svobodný odchod všech křesťanů za výkupné. Kdo mohl, vykoupil se sám, ostatní se za stanovenou cenu (přibližně sedm dinárů za člověka) nechali vykoupit rytířskými řády johanitů a templářů. Po zprávě o pádu Jeruzaléma zemřel na šok samotný Svatý otec a sicilský král si oblékl kajícné roucho z pytloviny (nic jiného pro existenci Svaté země neudělal, protože raději válčil s Byzancí). Nový papež vyzval okamžitě k další, nyní už třetí křížové výpravě za znovuzískání Jeruzaléma. A tak Saladinovi vyrostl nový nepřítel. Muž se srdcem lva. Říkali mu Couer de Lion.

 

Lví stezkou: Richard se neměl původně stát králem a je otázkou, jestli by i přes to byl slavným rytířem a válečníkem. Průpravu měl sice skvělou, neboť protože nebyl prvorozený, vyrůstal na rozdíl od svých bratrů v Anjou, centru říše Plantagenetů ve Francii.

Jindřich II. totiž nevládl jen v Anglii, kolonizoval Irsko a vlastnil i Normandii, Akvitánii a bezpočet menších údělů ve Francii, takže ač oficiálně lenní vazal francouzského krále, vlastnil daleko větší území než on. A právě na dvoře matky Eleonory Akvitánské byl řádně vychováván jako básník a trubadúr (zachovala se řada jeho vlastních básní a zpěvů), stejně jako v dvorních mravech a rytířských turnajích.

Sám by si v Anglii moc turnajů neužil, neboť jeho šetrný otec nechtěl za ně utrácet peníze a ještě navíc je pokládal za ohrožení veřejného pořádku. Je nasnadě, že Richard vůbec neuměl anglicky a to ani ne kvůli výchově ve Francii, ale spíše kvůli normanskému původu. Normanská šlechta v Anglii ostatně ještě v té době neovládala plně anglický nebo spíše anglosaský jazyk, i když už v Richardově době byste našli pány ovládající jak zpěvavou francouzštinu, tak angličtinu, jazyk poddaných. První doložený král hovořící anglicky bude až Edward I. Longshanks, prasynovec Richarda.

 

Sám Richard prý ale už i postavou připomínal bojovníka. Nazrzlý, světlovlasý mládenec, urostlé postavy a síly, obdařený veselou myslí a snad jen někdy prudkou povahou, byl idolem nejedné krásné dámy, ale manželství nevyhledával. A jak se z něj stal Lví srdce? Údajně měl jednou zabít sám lva, ale není to doloženo. Doloženo ovšem je, že ubodal dýkou obrovského kance, který ho napadl. Zabil sám kance v době, kdy si na takové zvíře troufalo jen několik zkušených lovců s dobrým kopím či oštěpem.

 

Plantagenety ale také svíraly mocenské spory. Ani Richard se jim nevyhnul. Spolu se svými bratry vedl boj proti svému otci už v dětském věku se zarputilostí sobě vlastní, kterou ale jeho bratři postrádali. Jindřich Mladík jako nejstarší měl být králem, Richard měl původně dostat Akvitánii a také složil lenní slib francouzskému králi, Geoffrey si měl vzít bretaňskou dědičku a vyženit tak vzácnou Bretaň. Jenže hrozilo, že se otec rozpomene a vše jim sebere, tak se proti němu spojili s francouzským králem. Chtěla se k nim přidat i Eleanora, ale byla zajata. Po odpadnutí svých bratrů pokračoval Richard v boji, dokud nebyl přemožen silou otcova vojska, které se co do kvality nemohlo srovnávat s Richardovým, protože Jindřich měl na to víc peněz. Následně byl Richard nucen porazit zbytky akvitánských rebelů, kterým původně velel.

 

Pak zase Jindřich Mladík žádal, aby mu Richard a Geoffrey přísahali věrnost, což Richard odmítl a král Jindřich poštval své syny proti Richardovi. Když se ale začala zvedat vojska obou bratrů proti sobě, v hrozbě občanské války popudil oba syny král proti sobě, takže Mladík se Lvím srdcem bojovali znovu proti starému králi a dvěma ostatním bratrům.

Pak zemřel Jindřich Mladík na úplavici a brzy ho následoval i Geoffrey. Rodinné půtky neustávaly, protože Richard se odmítal vzdát své Akvitánie ve prospěch nejmladšího bratra Jana zvaného Bezzemek, protože otec mu původně žádné léno neudělil. Pak starý král zemřel, Richard se stal právoplatným králem a hodlal dodržet to, co jeho otec opomněl. Hnán vidinou slávy a společenské prestiže, přísahal starý král krátce po pádu Jeruzaléma roku 1187, že se vydá na křížovou výpravu, nikdy to ale nemyslel vážně. Jeho syn ale ano.

 

Už po pádu Jeruzaléma přijal znamení kříže a otce se na nic neptal. V roce 1189 už s ním vyrazili další vládci. Francouzský král Filip August a německý císař Fridrich Barbarossa.

Barbarossa ale stihne jen vybojovat jednu bitvu s musulmany a pak se utopí v řece Salef. Podrobnosti dodnes neznáme. Buď to ho zaskočila mrtvice a po pádu do řeky se utopil, nebo jen nezvládl dravý proud pod tíhou brnění poté, co se chtěl napít.

Filip August jako dokonalý protějšek Richarda je zde s živým nezájmem a svou klasickou znuděností, kterou dával najevo své pohrdání válkou, kterou nahrazoval diplomacií. Byl zde víceméně z donucení, aby si Richard pohlídal možného nepřítele ve francouzském králi, který by mohl využít královské nepřítomnosti a zmocnit se normandských držav.

Protože dobře znal i svého vykutáleného bratříčka Jana, pojistil si jeho věrnost několika državami v Anglii a hrabstvím v Normandii. Aby mohl výpravu dostatečně financovat, dal se hned po korunovaci do prodeje královských statků, privilegií, titulů a veřejných úřadů. Došlo i na prodej celých měst a Richard měl i pronést: ,, Prodal bych i Londýn, kdybych našel dost bohatého kupce! ´´ Tak měl dost financí na vojsko a zabránil tak jeho rozpadu, rabování a dalším neřádnostem.

 

images2mnxuc0i.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Malik Rik: Cesta se neobešla bez potíží, ale Lví srdce nebyl bázlivý člověk, ani když mu po převzetí poutnické mošny (přijal tak znamení zbožného poutníka) a hole zbyla jen mošna, protože hůl se zlomila.

Když se pod vahou jeho vojska propadl most přes Rhónu, postavil pontonový ze člunů. Když se na něj v Marseille vykašlalo objednané loďstvo, co si šlo zaválčit proti Maurům do Portugalska, sehnal nové.

Ale i francouzský král Filip dělal problémy. Neuměl si zajistit vlastní loďstvo a chtěl si vzít od Richarda rovnou pět lodí, Richard neustoupil od tří maximálně.

Dále vyřešil spornou hádku o následnictví na Sicílii a na Kypru zjednal pořádek po anglicku. Jistý Izák Komnenos si dělal chutě na byzantský trůn a okupoval kvůli tomu Kypr. Udělal ale chybu, když zajal část Richardových rytířů, co zde ztroskotali. Richard si pro ně přišel a chtěl se nejprve s Izákem dohodnout a zajistit si zde další loďstvo, zásoby a muže na další cestu, ale Izák později dohodu popřel, tak mu Richard nakopal, víte co….

Ukázal zde i svoji nezávislost na Filipu Augustovi a místo sňatku, který si Filip představoval, pojal Richard navarrskou princeznu Berengarii na radu matky Eleonory Akvitánské. A díky Richardovi se později Kypr stane nezávislým královstvím jeruzalémského krále. To brzy uvidíte.

 

V červnu 1191 se Richard konečně dostal do Levanty. Přistál před Akkonem a rozjel to na plné čáře. Mezi ostatními vůdci to vřelo i přes úspěšné obklíčení Akkonu. Saladin se snažil do Akkonu prorazit a zatím se bývalý jeruzalémský král Guy hádal s Konrádem z Montferratu, jehož podporovalo čím dál víc baronů Svaté země, protože po záboru Jeruzaléma se Konrádovi podařilo ubránit pevnost Tyros.

Richard tu udělal pořádek, i přes nelibost ostatních převzal velení, postavil konečně obléhací stroje a začal podkopávat hradby. Pak onemocněl a znovu bylo vidět, kdo je tu šéf. Nemocný Filip August se nehnul ze svého stanu, nemocný Richard se nechával na lůžku přenést přes tábor dodat morálku mužům, dále řídil bojové operace, otravoval obránce při každém proražení průlomu a dokonce slíbil kus zlata za každý kámen z pevnosti, který mu vojáci přinesou. Dokonce se zrodila legenda, že ještě ze svého lůžka měl vystřelovat do Akkonu každý den šípy na podporu svých mužů, ale zůstalo asi jen u legend.

 

V červenci 1191 došlo na vyjednávání a slibu výměny zajatců, odchodu obránců a návratu Svatého kříže, co byl ukořistěn u Hattínu, přenechali obránci Akkon křižákům. Richard a jeho vojáci jim dokonce vzdali poctu vážící si jejich odvahy i přes jiné přesvědčení ve víře.

Nastaly ale další problémy. Filip August odešel s částí vojska od Akkonu, protože ho to tu unavovalo. Lví srdce dobře prohlédl jeho úmysly (a měl pravdu, že Filip chce Richardovo državy ve Francii) a vynutil si na Augustovi, že si nic proti němu ničeho nekalého nedopustí.

Do toho odešla i část Němců z už tak bídně početného německého oddílu, který zbyl po Barbarossovi, protože rakouský vévoda nestrpěl, že nemůže mít svůj prapor v Akkonu vedle francouzského a anglického.

A problémy dělal i Saladin, který nedodržel slib. Místo propuštění zajatců jenom Richarda lakoval jako staré dřevo, protože většinu zajatců už nechal popravit včetně urozených a propustil jen několik chudáků. Nevydal ani zlatý kříž. Richard nemohl čekat, tak vyvlekl na tři tisíce zajatců a před zraky muslimského vojska je před Akkonem nechal popravit. Musulmané se vrhli zbrkle do útoku a byli odraženi s krvavými hlavami. A Lev se vydal opět na pochod.

Lví srdce kráčel s armádou při pobřeží, aby mohl zásobovat vojsko loďstvem, které ho následovalo. Cestou dobýval jeden přístav za druhým, aby získal co nejsilnější pozici pro křesťanská vojska v Levantě. Saladin se ho ale snažil zastavit. Došlo tak na bitvu u Arsufu.

Král se na ni ale připravil více než dobře. Přední a zadní voj, kde správně čekal nejprudší útoky, dal chránit řády johanitů a templářů s největšími zkušenostmi. Střed zaměstnával Saracény těžkou pěchotou a hlavně lučištníky, co lehké jezdce sestřelovali, jako když padají hrušky při podzimním větru. Bitva trvala celý den, než se rozhodlo. Na konci dne dal konečně Richard podporu johanitům, kteří se odlomili a plně udeřili na muslimy. Drtivá těžká jízda neměla v blízkém přímém boji s Maury žádnou konkurence a vypadá to, že už po několika minutách bylo po boji. A právě od této chvíle neřeknou Saracéni Richardovi jinak než Malik Rik.

 

Richard nakonec obsadil všechny přístavy na Levantském pobřeží, které potřeboval při podpoře pochodu na Jeruzalém a dal je opravovat. Dvakrát pak stanul na dohled před Jeruzalémem, jednou musel ustoupit kvůli počasí a váznutí zásob, podruhé si uvědomil, že když by Jeruzalém dobyl, většina mužů by padla a zbytek armády by se rozpadl a rozešel. Morálka vojáků se však mění, stoupá a kolísá. Na to musel pamatovat.

Proto, když se v oáze dvacet mil od Jeruzaléma dozvěděl, že poblíž je karavana zásob a zbraní pro Saladina, věděl co má dělat. Nejprve se převlékl za beduínského poutníka a pronikl do tábora karavany, aby si vše ověřil. Poté shromáždil muže a celou karavanu zajal. To však nebyla jeho poslední bitva. Zrodila se legenda o Jaffě.

 

To už se Richard vracel domů. Musel, protože jeho vykutálený bratříček se spojil s Filipem Augustem, aby jeden získal anglickou korunu a druhý angevinskou zemi ve Francii.

Tu náhle přišla zpráva, že Saladin obléhá Jaffu. Richard jen s dvěma tisíci pěších, lučištníků a hrstkou rytířů vyrazil po moři, z kterého chtěl prorazit, neboť tam opět správně předpokládal slabší obranu. Hlavní vojsko poslal spíše na odlákání Saladinovy pozornosti a to také k Jaffě nedorazilo a bylo po cestě zastaveno. 

Maurové vůbec nepředpokládali, že by se Lví srdce vrátil, natož se tu vylodil a to se směšným počtem mužů, navíc když přístav padl a držela se jen hlavní citadela uprostřed města. Také ale měli na pobřeží slabou obranu.

Richard se s mečem a sekyrou vrhl v čele svých mužů ze člunů, prorazil do města (jistě stačil cestou rozsekat dost nevěřících) a znovu se ho zmocnil. Ti Turci, co utekli z města, se prý zastavili až po několika mílích.

 Saladin si ale pořád myslel, že má Richarda v hrsti. A tak 54 rytířů (známe přesné údaje) a něco přes 2000 pěších a jízdních počítaje i zbylé původní obránce města, bojovalo proti dalekosáhlé přesile.

Bitva trvala opět skoro celý den. Richard zavelel vyjít před město, pěchota měla před sebe postavit štíty do podoby hradby a před hradby nasadit bodce proti koním, kopí se měla vztyčit a opřít do země, tak aby se na ně nabodl člověk, nebo kůň. Za pěchotu dal postavit lučištníky tak, aby na jednoho lučištníka vycházeli dva pěší. Jízda stála opět v záloze.

Celý den se bojovalo, vlna tureckých nepřátel se nabodávala na kůly nebo byla srážena, zatímco jejich koně ržáli bolestí pod připravený ježky, co se jim zarývali do kopyt. Když už musulmané překračovali vlastní mrtvé a doráželi na křesťanské bojovníky, byli sráženi palbou anglických luků. Na koncI dne i Richard podnikl s rytíři drtivý protiútok. Hrstečka musulmanů se sice dostala do města, ale byla rychle pobita nebo se stáhla.

 Po protiútoku jízdní trošky rytířů se Saladinova armáda rozpadla a Saladin ji už nikdy neobnovil, neboť ztratil důvěru ve vítězství od urozených emírů. Místo toho raději vyjednával a znovu nemocný Richard vyjednal volný přístup do Svaté země a nejen do Jeruzaléma, ale i Betléma a dalších poutních míst a mír na pět let.

Nechtěl se sice vzdát přístavu Ascalon, co tak pracně opravil, ale tlačil ho čas a musel se rychle vrátit domů. Kdyby tak tušil, že následující rok velký Saladin zemře a Maurové tak přijdou o svého velkého vůdce, který navíc zemřel chudý jako kostelní myš. Tento velký vojevůdce byl totiž natolik zbožný muslim, že ještě před smrtí vše své jmění rozdal.

 

6640225917_4643fd0672_b.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Lví srdce dotlouklo: Ani cestu domů neměl Richard jednoduchou. Cestou se dokonce ve Středozemním moři utkal s piráty a donutil je dovézt ho domů. Ztroskotal a pokračovat musel po zemi přes državy svých nepřátel v přestrojení. Legendy dokonce praví, že jako dřevorubec. Pravdou zůstane, že byl poznán a zajat rakouským vévodou Leopoldem na hradě Dürnstein. Zde měl být i podle jiné legendy nalezen básníkem a trubadúrem Blondelem, který ho hledal pomocí písně o jeho zajetí. Brzy byl Richard předán z temného vězení do Německa králi Jindřichovi, který pro změnu těžce nesl, že byl zbaven sicilského království během Richardovy cesty do Levanty. V Německu si ale získal Richard dvorním chováním, básněmi i písněmi, častými pitkami i turnaji dokonce své nepřátelé, takže jeho věznění se spíše proměnilo v nedobrovolný luxusní pobyt na cizím dvoře.

Jeho nepřátelé si ale za něj i tak nezapomněli říct o tučné výkupné a cena se vyšplhala z 20 000 na 150 000 tehdejších zlatých marek, podle toho kolik aktuálně nabízeli královi věrní či odpůrci včetně Jana Bezzemka a Filipa Augusta. Když byl nakonec Richard vykoupen, stálo jeho výkupné několikanásobný roční příjem celé Anglie. Do Anglie ale Richard dorazil, obnovil zde pořádek a dal se i do války s Filipem Augustem, aby se mu vrátily jeho državy v Normandii. Bratra ale nepotrestal, usmířil se s ním, protože si uvědomil, že nemá mužského nástupce a jeho následník je tedy zatím přiblblý promiskuita Jeníček.

Ve Francii znovu ukázal, co znamená jméno Lví srdce. Aby Filipovi hnul žlučí, na pomezí normandských a francouzských držav dal postavit hrad Gaillard (skvělý název, protože to znamená Chlapák). I když stavba trvala pouze rok, jednalo se o vyjímečné dílo. Hradby to mělo tak strmé, aby šli těžko přestřelit šípy a střely tak zůstávaly ve zdech. Hrad měl dvojí opevnění a jako poslední se dala bránit dobře opevněná věž, kterým se tehdy říkalo donjuan. Celý hrad byl na skále obklopený vodou s jedinou dost úzkou a strmou cestou jako přístupem a jediné slabé místo v odpadní cestě středověkého záchodu prévetu. Samotný Gaillard ale po roce obléhání za Jana Bezzemka padne, protože neschopný král nedokáže v budoucnu přijít pořádně svým mužům na pomoc.

Samotný Richard mohl být spokojen. Válku vyhrál, nastolil si pořádek a snad jen jeho nová výprava stála dost peněz a dost nových prodaných hradů, titulů, privilegií i milostí pro zrádnou šlechtu (ale tak radši sebrat prachy, než si udělat nepřátele z celých rodů).

Jeden jeho vazal měl mít ale v držení zlato, které jeho poddaný kdesi vykopal, prý dokonce celou zlatou sochu a neodevzdal ji podle práva Richardovi. Že by kvůli tomu obléhal Richard jeden zaprděný hrad jménem Chalons? To ne!!! Spíše se zdá, že milý vazal zradil a nechal se koupit od Francouzů. Dobýt hrad nebyl žádný problém, jeho posádka byla nepočetná. Ale Richard byl zraněn šípem do ramene, rána začala hnisat, dostavily se horečky a dvaačtyřicetileté Lví srdce dotlouklo.

Richard šlechetně čtvrtinu svého majetku rozdal v závěti chudým a střelci, který ho smrtelně zranil, dal milost. Rozzuření Angličané ale po smrti krále pravděpodobně nebožáka stáhli z kůže a pověsili.

Richard se nechal pochovat ve Fontenebrault a při balzamování se jeho pověst potvrdila. Jeho srdce při vyjmutí mělo totiž tak nezvyklé rozměry, že už mu navěky zůstala přezdívka Lví srdce. Lví srdce možná ani ne tak krále, ale určitě šlechetného rytíře. Stalo se tak Léta Páně 1199.

 

Epilog: Po smrti Richarda ztratil neschopný Jan řadu držav ve Francii, místo panování znásilňoval, miloval či se zmocňoval se, jak si jen čtenář představí, manželek baronů. Raboval kláštery, čímž si znepřátelil církev a neúměrně zvyšoval daně. Nelibost šlechty vedla až k vynucení Magny Charty, předchůdkyně dnešní Listiny práv a svobod. O rok později na útěku před francouzským vojskem, které si na Bezzemka pozvala vlastní šlechta, Jan umírá na úplavici a jeho doprovod ztrácí královský poklad. Co dodat? Po odchodu Artuše se snad zmocnil vlády Mordred!!!! :D

 

Zdroje: Bridge, Antony: Křížové výpravy

Flori, Jean: Richard Lví srdce

Obermeier, Siegfried: Richard Lví srdce: král, rytíř a dobrodruh

Tate, George: Křižáci v Orientu

Matthews, John: Bojovníci středověku

 

Django

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář