Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polozapomenutí hrdinové: Mijamoto Musaši - Největší samuraj

4. 6. 2017

6895a4535080a37bafc60c0766e17c51.jpg

 

Motto: Do arény vejdou tři samurajové. Všichni se považují za nejlepší. Každému vypustí mouchu, kterou má nejlépe přeseknout mečem. První samuraj máchne a moucha je na dvě půlky. Druhá samuraj máchne a moucha je dokonce na tři díly. Poslední samuraj máchne, ale moucha letí dál. Všichni diváci se smějí:,, Minuls!´´ Samuraj očistí katanu o rukáv a lakonicky praví:,, Možná, ale ta moucha už nebude mít děti!´´ Klasický vtip o samurajské zručnosti!

 

Prolog: Mijamoto Musaši se stal nejslavnějším samurajem. Neznamená to ale že byl nejlepším, protože v jeho době žilo v Japonsku více podobných šermířů. Stal se ale nejznámějším. Řada lidí ví, že dokázal bojovat se zbraní i ,,beze zbraně´´ a porazil soupeře v desítkách soubojů. Jenže Musaši ale nebyl jenom bojovník a vlastně také nebyl typickým samurajem. Jak se ale stal největším ze samurajů? Odpověď se nachází v historii jeho života.

 

Muž, který hledá sám sebe: Mijamoto Musaši se narodil ve feudálním Japonsku roku 1584. Jeho rodištěm byla vesnice Mijamoto v prefektuře Mimasaka na jihu japonského ostrova Honšú. Původně se jmenoval Takezo Šinmen či Mijamoto Bennosuke. Jeho otec byl vyhlášeným mistrem meče, takže měl od koho co odkoukat. Matka zemřela brzy po porodu a v sedmi letech odchází Musaši ke strýci Dórinovi, aby se naučil číst, psát a hlavně se plně naučit šermovat.

 

První souboj Musaši zvládl již ve svých dvanácti letech. Do jeho rodné vesnice vstoupil samuraj Arima Kihej a vyvěsil zde výzvu k souboji. Podle některých verzí se měl také opřít do Musašiho rodiny. Souboj s dvanáctiletým chlapcem ale odmítl. Musaši na nic nečekal, skočil po něm a než se stačil Kihej vzpamatovat, rozsekl mu hlavu dřevěným mečem. Jak to mohl dokázat v pouhých dvanácti letech?

 

Musaši se proslavil v dospělosti ani ne tak silou, jako neuvěřitelnou šikovností a poměrně děsivým zjevem kvůli tomu, že o sebe moc nedbal, nemyl se, nestříhal si vousy. Zároveň ale byl i na dnešního průměrného Japonce dost veliký, protože měřil v dospělosti 180 cm.

 

Musaši odešel následně v patnácti letech z rodné vesnice a vydal se do armády. V roce 1600 se nachází ve vojsku Tojotomijů v bitvě u Sekigahary. Přestože toto vojsko prohrálo, Musaši bitvu přežil a přežil i následné hromadné vraždění pronásledovaných vojů a zbytků vojska. I to může svědčit o jeho nebývalé zručnosti.

 

Svoji zručnost potvrdil následnými souboji s Jošiokovou školou v Kjótu. V několika soubojích porazil bratry Jošioky vedoucí školu i jejich žáky. Musaši byl velice mazaný protivník. Jednoho bratra nechal dlouho čekat na smluveném místě souboje a jeho rozhořčení využil ke svému vítězství. Nervózní soupeř neměl šanci a do konce života zůstal zmrzačený na levou ruku.

 

Když byl zabit i druhý bratr, ten třetí se rozhodl postavit Musašimu s celou školou, samozřejmě po zuby ozbrojenou. Musaši ale přišel na místo střetu tentokrát o něco dříve a viděl, jak se na něj celá škola chystá. Využil toho, ze zálohy je nečekaně napadl a zabil posledního Jošioku i několik žáků. Zbytek se rozprchl.

 

To vyneslo Musašimu nesmrtelnou slávu, vždyť porazil největší šermířskou školu v Japonsku. Dále ale bojoval se slavnými mistry různých zbraní a ne vždy zabíjel. Mistr okované hole Musó Gonnosuke souboj přežil, dále studoval bojové umění, založil vlastní školu a stal se Musašiho přítelem.

 

Poslední slavný souboj svedl Musaši opět s dřevěným mečem proti Kodžirovi Sasakimu, mistru dlouhého meče. Meči mistra Sasakiho se říkalo Dlouhé bidlo a jednalo se o dlouhý obouruční meč. Sasaki byl známý bleskovým tasením a přeseknutím vlaštovčích křídel vypuštěných vlaštovek v letu. Musaši se opět na souboj připravil. Jednak si vyřezal dřevěný meč z pádla, který byl delší než Sasakiho, jednak přijel pozdě a ještě svého protivníka provokoval a špičkoval. Každopádně díky většímu meči nemohl Sasaki svého protivníka pořádně zasáhnout, ale Musaši naopak ano. Kodžiro Sasaki souboj nepřežil.

 

Po všech těchto soubojích se stal Musaši nesmrtelným. Není se čemu divit, že prý jednou zastavil bandu vyděračů v hostinci máchnutím jídelními hůlkami, kterým zabil několik much nad sebou a tím přítomné vyděrače vyděsil tak, že raději vyklidili hospodu.

 

 

Musaši dále cestoval a souboje na život a na smrt již vynechal. Občas předvedl nějaký souboj se svými žáky, ale to bylo tak vše. Rozhodl se dále rozvíjet. Do cesty mu také vstoupila válka. V letech 1614 a 1615 opět bojoval na straně Tojotomijů proti Tokugawům, ale jeho role v těchto bojích je neznámá. Po válce do roku 1624 sloužil jako samuraj rodinám Honda a Ogasawara, adoptoval dva syny, projektoval hrad Akaši a město Himedži, studoval vojenskou strategii a taktiku, přednášel. Následně se opět potloukal po celém Japonsku, protože nedostal místo učitele šermu na dvoře šóguna v Edu. V roce 1637 vypuklo povstání křesťanů na ostrově Kjúšů. Musaši se účastnil jeho potlačení a po celé tři roky velel z generálního štábu. To byla jeho poslední válka.

 

V posledních letech svého života Musaši už nesloužil pánu z Ogasawary, ale usadil se jako host u pána Hosakawy. Nesloužil zde ale jako samuraj, nýbž jako poradce ve věcech politických, strategických i uměleckých. Tak si vysloužil i hodnost generála a příspěvek na vydržování 17 samurajů. Po smrti pána z Hosakawy pobývál Musaši více v osamění v jeskyni Reigandó, kde také dva měsíce po dokončení svého stěžejního díla Kniha pěti kruhů zemřel. Aby nezemřel v leže, nechal se usadit a podpořit tak, aby vypadal, že nad něčím hloubá.

 

Epilog: Mijamoto Musaši nám zanechal více, než jméno samuraje, který svedl na šedesát soubojů na život i na smrt s různými zbraněmi i beze zbraně. Japonci o něm natočili třídílný film s Toshiro Mifunem v hlavním roli a jeho jméno dostala také bitevní loď z 2. světové války.

Zdroje:

Musaši, Mijamoto: Kniha pěti kruhů, Bratislava 1988

Kodet, Roman: Války samurajů, Praha 2015

Jošikawa, Eidži: Musaši, Praha 2007

Tokicu, K.: Mijamoto Musaši, život a dílo, Praha 2005

 

Časopis Historické války IV/2015

Django

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář