Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polozapomenutí hrdinové: Jean Django Reinhardt-zmrzačený jazzman

django_reinhardt_-gottlieb_07301-.jpg

 

Motto: Co tě nezabije, to tě posílí! Fridrich Nietzsche

Ti nejvíce podceňovaní jednou nejvíce dokážou! Stanislav Django Bradley Jalovec

Prolog: V roce 1966 vznikl nádherný western Django. Příběhem se inspiroval v prvním díle dolarové trilogie Pro hrst dolarů a samurajském filmu Yojimbo.

 Důležitý je ale hlavní hrdina sám. Jeho jméno neznáme. Víme jenom, že je Django. Divné, tajuplné jméno, že? A je to vůbec jméno? To se vlastně nedozvíme.

Nejpoutavější ovšem je, že hlavní hrdina se na konci postaví větší přesile s menším handicapem (Pozor!!! Další text vyzrazuje hlavní zápletku filmu). Má zlámané prsty. Přesto bojuje. Že to není možné? Ale je. Meresjev to nebyl. Proto si nejprve upravil zbraň tím, že vlastními zuby sundal lučík kolem spouště, protože prsty by tam prostě nedal, chápete? Pak si ji prostě opřel dlaněmi o náhrobek své ženy (na hřbitově totiž čekal nepřítele), přičemž mu několikrát ale upadla, protože prostě nebyl sovětský Meresjev. Při střetu pak střílí ne prsty ale dlaněmi. V tom je ten vtip.

Jméno i ona závěrečná zápletka se zmrzačeným střelcem je inspirovaná v realitě. V reálném příběhu dnes zapomenutého jazzmana Jeana Django Reinhardta. I on měl handicap a pro jazzmana dost nevyhovující. Však sledujte sami.

 

Django: Narodil se roku 1910 v Belgii. Nebyl ovšem Belgičan, ale belgický Rom.  Z toho vzešla jeho přezdívka Django. Jmenoval se vlastně Jean. Django znamenalo u Romů Bdící.  Byla to vlastně přízvisko, kterým ho častovali sourozenci a rodina.

Od útlého věku byl nadaným hráčem na housle, banjo a kytaru. Možná by neprorazil, kdyby se nestala jedna krutá nehoda. V roce 1928 se vracel do své maringotky nedaleko Paříže (zde hrál jako hudební doprovod v různých podnicích), kde vypukl požár. Během hašení utrpěl značné popáleniny, a to i přesto, že ho rodina vytáhla z hořící maringotky poměrně rychle.

Měl popáleniny 1. a 2. stupně (z větší části ale druhého) na více jak polovině těla. Jeho levá noha zůstala prozatím paralyzovaná. Na jedné ruce mu do konce zůstaly paralyzované dva prsty. Protože to byly prostředníček a prsteníček, mohl pak používat jen dva prsty.

Verdikt lékařů byl nejprve takový, že to asi Jean nepřežije. Následně mu chtěli amputovat nohu. To už se Django naštval a utekl z nemocnice. Opravdu! Za rok mohl tvrdou rehabilitací chodit o holi. A co ruce?

Nejprve měl paralyzovanou celou ruku. Ale zůstalo jenom u již řečených dvou prstů. Jak to? Django rehabilitoval s novou kytarou, kterou dostal od bratra. Rozhýbal ruku, a i když mu zůstaly dva prsty paralyzované, stala se z něj jazzová hvězda. Udělal si kapelu a všechna sóla hrál nyní dvěma prsty.

Nakonec se stal jedním z prvních evropských jazzmanů, nebo dokonce jedním ze zakladatelů evropského jazzu a víte co? On vytvořil vlastní odnož jazzu. Dnes se mu říká gipsy-jazz.

 

Jeho desky vycházejí dodnes a hudba, kterou složil, se dostala i do hry Mafie: The City of Los Heaven!

Epilog: A právě tento příběh inspiroval tvůrce spaghetti westernu k vytvoření jedné své ikony.  V roce 1968 vzniklo volné pokračování Djanga pod názvem Viva Django. Film měl ještě větší úspěch než první díl, ale na prvního Djanga prostě neměl. Dál vzniklo několik pokračování, které se už nemohly předchozím rovnat ani ve snu.

 V současnosti žije celý svět představou o úplně jiném Djangovi. Film se v originále jmenuje Django Unchained a je to neuvěřitelná slátanina. Zbraně jsou nereálné. Z člověka, který by měl mít normálně okolo 5 litrů krve v těle, cákají celé hektolitry při pouhém zasažení do kolena. Takže krve od podlahy po strop. Hlavní hrdina ze sebe dělá vzbouřeného otroka, který hledá svojí lásku a chce ji pouze osvobodit. Místo toho v závěru se šklebem všechny zmasakruje a jeho láska dosud plačící jako knižní panna se tomu ještě směje a tleská jako hloupá panenka Barbie. Do toho muziku vykradenou z původních westernů doplňuje rap.

Osobně bych si Djanga představoval jinak. Jenom chci ještě říct, že příběh Djanga je neustále inspirující. Jako v případě jednoho chlapce narozeného v roce 1992, který převzal přezdívku Django, aniž by věděl, co znamená. Věděl jen to, že patří tomu, kdo se nedal a bojoval, i když mu nedávali šanci. I ten chlapec neměl kdysi šanci a ne jednou. Dokud bude za co bojovat a proti komu a čemu, bude tu vždy Django. Vaya con Dios!!!

 

Django 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Inspirace

Jana,29. 4. 2016 11:10

Když je mi těžko na duši a myslím si, že mi něco nejde, jdu si číst na Standy web. Pomáhá mi to.
Díky Django!