Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polozapomenutí hrdinové: Jan Mydlář, mistr popravčí……

5. 3. 2013

 

 

 

15497-popravakhm1.jpg

Prolog: Kat to nikdy neměl lehké. Musel umět nejenom popravovat a mučit, ale i stavět lešení, šibenici a dát mučené do přijatelného stavu, aby se mohlo pokračovat ve výslechu. Kat uměl léčit, pomáhat od bolesti, rovnat zlomeniny a dávat zpátky vykloubeniny, protože to přirozeně způsoboval při mučení. I přesto ho neměli moc rádi. Lidé se mu vyhýbali, a když něco potřebovali, tak se stavili jenom v noci. Léčit, zkracovat utrpení odsouzených a magické předměty z popravy bylo to, po něm lidé chtěli. Hodilo se jim to, ale nenávidět ho nepřestali. Mistr popravčí byl vybírán ze žebráků, lidí bez práce i omilostněných odsouzenců. V hospodě a kostele měl vymezené místo (často v rohu nebo u dveří). Tancovat mohl jenom sólo a ještě si musel připlatit. Jedinou výhodou byly větší peníze. Bydlel v domě u hradeb, někdy i za hradbami. Katův syn se mohl stát pouze dalším katem a katova dcera si musela vzít jiného kata. Pokud zemřel mistr bez potomků, převzal řemeslo někdo z jeho pacholků. Největší chloubou takového kata byly jeho popravčí meče. Obvykle jich měl víc a často se dědily z otce na syna. Takový mistr Mydlář jich měl pět, ale používal jen čtyři, prostřední měl mít totiž magickou moc a měl zazvonit, pokud se objevil v katovně někdo, koho měl kat v budoucnu popravit. Další meč dostal Jan od svého učitele, pražského kata jako odznak úřadu a tři další meče byly na stínání hlav, rukou zlodějům apod.. Takový katovský odznak často nosil ornamenty z katovského řemesla. Jan Mydlář byl pro představu vysoký, silný muž s plnovousem, ale pojďme se radši podívat na jeho životní příběh.
 
 
Meč lékaře:  Jan Mydlář se narodil v rodině chrudimského konšela okolo roku 1572. Duší to byl protestant a velice dobře ovládal latinu. Proto byl poslán do Prahy na lékařská studia. To mu bylo 16 let. Profesoři z něj měli radost a doporučovali mu studia chirurgie (nejvíce sympatizoval s chirurgií) v Itálii, ideálně v Padově či Bologni.

 

 Dodnes se neví, jestli studium ukončil před závěrečnou zkouškou, nebo jestli ji ještě stačil složit. Pravda je ovšem ta, že se sám přiznal k tomu, že se zamiloval do krásné panny Dorotky (přiznal se ve svých pamětech). Dorotka ale čekala dítě a nemohla si dovolit čekat na studenta. Proto si vzala bohatého mlynáře, ale ten byl na ní příliš starý a začala mrkat okem po místním rytíři. Mlynář musel z cesty, proto ho otrávila. Cikánka, která jí ale jed připravila, se přiznala úřadům a Dorotka putovala do šatlavy.
Mydlář dorazil včas, aby jí mohl ještě vidět naživu. Ale to šlo jen v případě, že půjde jako katův pacholek. Znamenalo to, že jím i zůstane. Jan se pokusil s Dorotkou z vězení utéct, ale byli zastaveni stráží a Jan sražen k zemi. Později se probral u mistra v katovně. Pro Dorotku už nemohl nic udělat a ani pro sebe. Popravčí Matěha ho naučil vše potřebné, co musel vědět o popravčím řemesle a později odešel Jan k mistru Jarošovi na Staré Město pražské. Mistr Jaroš už stárnul a trápilo ho srdce. Potřeboval schopného nástupce, kterého ale neměl. Jan byl vhodný i lékařským vzděláním. Jednou byli navštívit katovského kolegu jménem Jáchym Špetle, kde se Mydlář zamiloval do jeho dcery Bětušky, kterou si později vzal.
 Mistr Jaroš po roce známosti s Janem zemřel a úděl spadl do klína Janovi. Ač to nebylo lehké, měl dost peněz za popravy, mučení i léčení. Jezdil v kočáře a zajistil si respekt i samotného Rudolfa II. pro kterého usvědčil Edwarda Kellyho z podvodů. Mistru Jesseniovi pomohl umožnit pitvu, napsal své paměti a scházel se s místní inteligencí. Měl následníka Jan Václava, ale neví se, jestli to byl syn popravené Dorotky, kterého nalezl náhodou při popravě 27 českých pánů, nebo prvorozený syn Bětušky. Dále měl i dceru Mandalenu.
V roce 1632 odešel na odpočinek, protože poprvé minul při setnutí a to bylo znamení stáří. Řemeslo předal synovi a věnoval se psaní pamětí a své vinici, kterou si koupil. V 77 letech se znovu oženil za mladičkou Kateřinu, které i odkázal dům Na Bojišti. Na jeho druhé svatbě mu při blahopřání osobně sdělil syn:,, Milý otče, rád se ujmu Vašeho řemesla´´! Co mu řekl otec nevíme, ale osobně byl ho umírnil, že není proč se radovat. Jan Mydlář zemřel roku 1664 v požehnaném věku 92 let. Nevíme přesně, jestli jsou tyto údaje pravdivé, ale určitě se dožil vysokého věku, pokud začal popravovat za vlády Rudolfa II. (1576-1612) a zemřel za vlády Leopolda I. (1658-1705). Do toho musíme připomenout jeho slavný případ Edwarda Kelleyho, kterého mučil po jeho převozu na Křivoklát v roce 1594 a lékařské zkoušky dokončil, nebo od nich odešel těsně před dokončením, přibližně ve 20 letech, tedy roku 1592 a rok se učil nejprve v Chrudimi a v Praze u mistra Jaroše.
 

220px-edwkelley.jpg

Slavné popravy a další dobrodružství mistra Mydláře
 
Edward Kelley: Známý anglický alchymista, který slíbil Rudolfu II. kámen mudrců, měnící obyčejné kovy ve zlato, už dlouho slib neplnil a hlavně se dopustil přes zákaz souboje a zabití císařského úředníka (1594). Rudolfu II. došla trpělivost a dal zatknout Edwarda Kelleyho na útěku k Rožmberkovi a uvěznit na Křivoklátě. Poté zavolal staroměstského kata Jana Mydláře, aby diskrétně a potají vyrazil z Kellyho  kámen mudrců či přiznání k podvodům a machinacím. Jan Mydlář věděl hodně o Kelleym, včetně vyšetřování jeho osoby v Anglii pro podvody z dob, kdy byl ještě písař. Schválně mu ostříhal vlasy a zjistil, že má skutečně uříznuté uši za podvod. Dalším mučením zjistil o Kelleym i další špinavosti a donesl Rudolfu II. Ten dal Kellyho doživotně internovat na Křivoklátě, ale Kelley se pokusil neúspěšné utéct. Při útěku se zřítil z věže a zlomil si nohu, kterou mu museli amputovat a nahradit dřevěnou. Byl převezen na hrad Hněvín, odkud se i tentokrát pokoušel neúspěšné utéct a opět si zlomil zdravou nohu. Císař se nad ním smiloval a vrátil mu všechny statky i svobodu, ale Kelley trpěl značnými bolestmi a spáchal dobrovolně sebevraždu otrávenou tekutinou. Psal se rok 1597.
Heřman Kryštof Russworm: Nebyl to ten přiopilý a hloupý maršálek z filmů Císařův pekař a Pekařův císař. Byl to veterán válek proti Turkům, který upřednostňoval záškodnickou taktiku. Byl i při dobytí Rábu Adolfem ze Schwarzenberga po jehož smrti převzal velení a často operoval s malými jednotkami vojáků na území nepřítele ( předchůdce Commandos). Jenomže se nesnesl s italskými kolegy Belgiosy, kteří zastávali stará a neúčinná pravidla války a během sporu s nimi jej vyprovokovali k souboji, který vyhrál a zabil jednoho z nich. Jenže druhý Belgioso měl za známost komořího Filipa Langa, který zařídil Russwormovu popravu. Proto byl popraven setnutím ve věku 40 let na konci listopadu roku 1605 na Staroměstské radnici. Nebál se smrti. Než dal hlavu na špalek, pomodlil se a řekl, že dá sám Mydlářovi znamení. Hodinu po popravě dorazil na radnici posel od císaře, že Russworm dostává milost……

 

220px-rembrandt_van_rijn-_die_anatomiestunde_des_dr__nicolaes_tulp.jpg

První veřejná pitva a smutný osud doktora Jessenia: Roku 1600 přišel za Mydlářem osobně Jan Jessenius, který chtěl provést první veřejnou pitvu v českých zemích, ale potřeboval tělo a to měl dodat Jan Mydlář. Prý si velice rozuměli, protože byli oba protestanti. Při návštěvě domu měl ale zazvonit a pohnout se onen meč mistra Jaroše. Údajně se měl veřejné pitvy na Rečkově koleji účastnit sám Jan Mydlář, ale byl doslova vypískán laickou i odbornou veřejností. Jediný kdo se ho zastal, byl Jessenius a bývalý Mydlářův profesor. I pitva byla přijímána s rozpaky laickou veřejností a nadšením odborníky. Jan Jessenius se bohužel později zapletl do stavovského povstání, kdy byl i vyjednávat se sedmihradský knížetem Bethlénem. Jan Mydlář ho měl po bitvě na Bílé Hoře varovat (1620), ale Jessenius si toho nevšímal, až byl popraven se 27 českými pány právě Janem Mydlářem. Jesseniovi vyřízl Mydlář nejprve jazyk a teprve poté ho sťal. Jan Mydlář si to nikdy neodpustil a bylo mu nejen Jessenia, ale všech pánů nesmírně líto. Bylo jich tehdy 27. 3 páni, 7 rytířů a 17 měšťanů. Mělo jich být víc, ale jeden byl omilostněn, další spáchal sebevraždu a pak tu byli i emigranti. Psal se 21. červen roku 1621. Mydlářova žena Bětuška měla kvůli tomu spáchat sebevraždu, ale není to úplně doloženo.

 

 

Děti mistra Mydláře: Mydlářův syn vedl živnost po otci čtyřicet let a pokračoval v psaní pamětí. Jan Václav se měl původně učit tesařem, než převzal katovské řemeslo (pokud byl ovšem syn Dorotky). Druhá Mydlářova žena Kateřina zemřela brzo po svém manželovi, ale ještě si stačila vzít jiného kata. Po Janu Václavovi převzal živnost v Praze další syn Jan Jiří Mydlář, který byl stejně vzdělaný jako dědeček a říkal si z legrace Jan III. Měl tu smůlu, že si vzal Francouzku v době, kdy byli Francouzi z naší země vyháněni kvůli hrozící válce s Francií. Poté co Prahu roku 1689 zapálili francouzští agenti (převážně českého a německého původu) byl mistr Jan Jiří obviněn z kolaborace a sám popraven, nebo podle druhé verze zlynčován davem. V jeho domě se měli údajně scházet agenti s jeho ženou, ale je otázka, jestli o tom vůbec věděl. Ale zfanatizovaný dav se opět dovedl předvést ve mstivé vášni.

Jeho bratr Daniel byl katem v Kostelci nad Černými lesy, kde ale působil krátce a byl znám spíše díky léčebný schopnostem. Nedokázal se však smířit s osudem a vzal si dobrovolně život. Místo jeho odpočinku ukazuje jednoduchý kříž na místě zvaném: ,, Na spravedlnosti´´. Na místě, kde se obvykle popravovalo. V den jeho smrti zmizel onen slavný dědičný meč s ,,magickými schopnostmi´´.
 
Epilog: Mistr Mydlář ani jeho potomci to určitě
neměli jednoduché, ale ukázali lidstvu, že kat opravdu není špatný. Že kat je jen člověk a vykonavatel spravedlnosti, kterou si lidé sami zvolili a odsouhlasili….

Zdroje: Svátek, Josef: Paměti katovské rodiny Mydlářů

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář