Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hrdinové kontra padouši: Jan Drda - Rudý pohádkář

9. 5. 2017

getimage.jpg

 

Motto: ,, Většina umělců a inteligence, která nejde se stranou, by měla být popravena nebo pozavírána na dlouhá léta!´´ Drdův názor na uměleckou opozici před únorovým převratem.

,,Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody! ´´ Název Drdova protestu proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy.

Prolog: Znáte Dařbujána a Pandrholu, Hrátky s čertem, O hloupé havířce, Z pekla štěstí, O princezně Jasně a létajícím ševci, Nejkrásnější hádanku, Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert nebo jste milovníky válečného dramatu Vyšší princip? Každý tento film či hra má společnou předlohu od jediného autora, Jana Drdy. Člověk, který byl tak skvělý spisovatel, scénárista, novinář, prozaik a dramaturg, byl ale stejně horlivý komunista a bohužel i fanatik. Posuďte sami, jestli byste si s takovým člověkem rozuměli ne z hlediska uměleckého a literárního, ale osobního!

Jednou nalevo, pořád nalevo: Jan Drda se narodil v dubnu 1915 do nepříliš zámožné rodiny. Otec byl dělník (kamnář) a matka dokonce neznala vlastní rodiče (nalezenkyně). V rodině navíc panovaly nepříliš utěšené poměry. Matka v Janových šesti letech zemřela při dalším porodu a otec, těžký alkoholik, opustil rodinu v roce 1925, aniž by se už někdy znovu ukázal. O malého Jana se pak starala babička, která mu vyprávěla řadu lidových pohádek a pověstí. Kromě toho Jana ovlivnil i vstup jeho sestry do kláštera. Sledujte dále jak!

Jan Drda pod vlivem babičky opustil představu povolání klempíře a vystudoval gymnázium v Příbrami. Po gymnáziu odešel studovat slovanskou a klasickou filologii na Karlovu univerzitu. Studium nedokončil, ale začal přispívat do Lidových novin hlavně fejetony, črtami a reportážemi. Rovněž byl od mládí členem ochotnického divadla a brzy začal psát samostatné povídky. Už ve svých pětadvaceti letech vydal knihu Městečko na dlani.

Již od mládí začal být levicově orientovaný a inklinoval hlavně ke komunistické straně. Do KSČ vstoupil po osvobození v roce 1945. Již za války se začal vymezovat proti kolegům jiné, než levicové orientace. Teď se proti nim stavěl naplno a viděl v nich ty, které bude třeba popravit nebo dlouhodobě uvěznit. Je možné, že příčinu v tom sehrála i skutečnost, že po válce byl nucen přesídlit do Svobodných novin, později pracoval v deníku Práce. Po převratu v roce 1948 se do Lidových novin vrátil, a dokonce jako šéfredaktor, aby je do roku 1952 přivedl do krachu.

Zároveň se po válce stává jedním z prvních autorů českého dramatu po osvobození. O tom ostatně svědčí později zfilmovaná divadelní hra Hrátky s čertem. V literatuře zase vydává sbírku jedenácti povídek z období okupace a války Němá barikáda, ze které známe hlavně zfilmovanou povídku Vyšší princip.

cd7149d12d5e6f7a2c239f22d88b1dab.jpg

Jan Drda nevyužíval svého místa v KSČ i literárního talentu jen v novinách, literatuře a divadelním umění, ale v politice. V letech 1948-60 byl poslancem Národního shromáždění a v letech 1949-56 předseda Svazu československých spisovatelů.

Jeho zhoubný vliv v padesátých letech představoval hlavně teror proti jinak zaměřeným autorům Lidových novin, pro které prosazoval vyloučení z práce, Svazu československých spisovatelů a dlouhodobé věznění. Nejvíce se zaměřoval na katolicky věřící, nebo ke katolicismu inklinující autory patrně kvůli odchodu Drdovy sestry do kláštera.

Společně s Václavem Řezáčem patřil Drda k nejmocnějším mužům československé literární scény padesátých let. Literární kritik Václav Černý o tom ve svých Pamětech napsal: ,, dvojice Drda-Řezáč zůstane v paměti české literatury navždy spjata a vždy bude symbolizovat léta nejohavnějšího rozkladu našeho kulturního dědictví… ´´

Drda ale také pokračoval na zavděčení se režimu, kterému bezmezně věřil nedokončeným dílem Hospodáři, budovatelským dramatem Romance o Oldřichu a Boženě, nebo dílem Dětství soudruha Stalina.

Naštěstí nezůstalo jen u politické propagandy a v roce 1959 vydává České pohádky, soubor jedenácti povídek upravených podle vyprávění své babičky. Později jednu z nich upravil do podoby divadelní hry. Je to pohádka Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Zde se právě uplatnil jako autor moderních pohádek.

d262f80c7b8f0e66b1785cd3aba750fc.jpg

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 je šéfredaktorem týdeníku Svět práce. Tehdy vydává protiokupační článek s názvem: ,, Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody. ´´ Následně přichází o práci a v roce 1970 umírá opuštěn na zámku v Dobříši.

Odkaz v díle Jana Drdy. Pozor spoiler! : Smýšlení Jana Drdy je nejlépe vidět v jeho díle, dokonce i v tom nejnevinnějším. Pojďme se podívat na jeho nejznámější dílo, které většina z nás zná a říct si, jak to ten Drda vlastně myslel.

Kdo zná Vyšší princip, jistě zná krédo této povídky z Němé barikády odehrávající se za Heydrichiády, které zní: Z hlediska Vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem. Co ale chtěl vzkázat autor díly, jako jsou Dalskabáty, Hrátky s čertem nebo České pohádky?

Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert je hra o čertovi, kterého peklo zapomnělo v opuštěném stavení nedaleko vsi Dalskabáty. Nastěhuje se k němu hubatá ženská od rány Plajznerka a postupně předělá čerta Trepifajksla v člověka. Už si pak neříká ani Trepifajksl, ale Mates, pracuje v kovárně a odhalí čerta vydávajícího se za faráře, aby tak mohl svádět lidi.

Autor tady krásně ukazuje lidskou malost podléhající svodu a mámení. Slučuje tu ale taky faráře s čertem, což by se dalo považovat označení dvou extrémních protipólů, nebo také Drdovo tažení proti církvi.

 

Hrátky s čertem je pohádka o vysloužilém dragounovi Martinu Kabátovi. Ten se snaží zachránit princeznu Dyšperandu a její služebnou Káču před peklem, kterému se upsali kvůli ženichovi. Martin si jde pro úpisy přímo do pekla, úpisy zničí a nebe mu během s čerty přijde na pomoc, protože je člověk spravedlivý. Na zemi pak napraví loupežníka Sarka Farku a fanatického poustevníka Školastika. V závěru se pak přislíbí jako ženich zachráněné Káče.

Jan Drda touto hrou odkazoval na válku, na boj proti nacismu a fašismu, kteréžto dva extrémy mají představovat právě čerti a peklo. Dále je tu boj se vším, co k tomu patří, se zlem, přetvářkou, pokrytectvím, sváděním, klamem, obelháváním, ale i fanatismem. Fanatismus tu představuje hlavně otec Školastikus, hrdý na to, že nikdy nezhřešil, až na obrovskou pýchu právě na to. Spravedlivý je tu obyčejný člověk Martin Kabát, samozřejmě chudý jako kostelní myš. Peklo je zde synonymem zla, ale otec Školastikus zase ukázkou věřícího fanatika. A zástupce nebe je zamilovaný a popletený anděl, kterému musí i Kabát radit jak napravovat hříšníky.

A České pohádky? Inu sejde na tom, jakou myslíte. Řada z nich byla zfilmovaná. Pohádka o Matějovi a Majdalence je prakticky nedávno natočená pohádka Nejkrásnější hádanka o chytrém Matějovi, který přehádá princeznu, odhalí falešné rádce na dvoře krále a ještě se vypořádá s loupežníky. Protože ale nemiluje princeznu, ale statkářovu dceru Majdalenku, vezmi si nakonec ji.

Dařbuján a Pandrhola je pohádka pod stejným jménem zfilmovaná a věřte tomu, nebo ne v knize i filmu došlo jak na jitrnice na sosnách, tak na pivo v potoce. Havíř Kuba v nouzi přijme za kmotra svého dítěte smrťáka, který, aby mu pomohl z bídy, dá tu moc léčit. Nesmí se ale plést smrťákovi do řemesla, když stojí nemocnému u hlavy, protože pak je s daným ámen. Kuba Dařbuján kurýruje bohaté za peníze a chudým i něco přidá, aby bylo lépe. Jenže pak onemocní lakomý Pandrhola a Dařbuján prakticky vydírá jeho ženu, že léčit půjde za jitrnice po stromech v celé vsi a za potok plný piva. Nechá se s velkou parádou dovézt k Pandrholovi pivovarskými voly v mysliveckých úborech a tady naráží na smrťáka. Nechá tedy obrátit postel, aby smrťák zůstal Pandrholovi u nohou, a ještě ho nakrmí pivovarským mlátem, ať ví, jaké svinstvo pro prasata nechce dát lidem. Uzdravený Pandrhola uvězní smrťáka v sudu, takže nic na světě neumírá. Jenže Pandrhola to nevydrží bez masa, nechá odklopit sud se smrťákem a ten ho sundá jako prvního. Na závěr končí Kuba s kurýrováním, protože porušil dohodu se Smrťákem.

O Zapomenutém čertovi už jsem psal. Tady v knize se točí zápletka jenom kolem Trepifajksla, jak se z něj stává postupně člověk. Zápletka se s farářem čertem chybí.

Pohádka Český Honza je vlastně první díl pohádky Z pekla štěstí. Mění se jenom v detailech. Honza utíká z rodné chalupy své mámy před verbíři, ne proto, že by na něj poslala verbíře sedlákova dcera. Markýtku pozná až v královském městě a kouzelné dary má čtyři. Kromě píšťalky od mámy po tátovi ale zbylé tři čertům ukradne. Na královském zámku skutečně o všechny přijde a je vysvobozen jenom kvůli tažení sousedního krále Brambase na město. Místo souboje mezi Honzou a králem ale dochází na regulérní bitvu připomínající boj husitů proti železným rytířům.

Konec Skoupé Lhoty je pohádka o hloupých a líných sedlácích ze Skoupé Lhoty, která připomíná Kocourkov a jediná místní šenkýřka je rozumná a vyzraje jak na sousedy, tak na loupežníky.

O princezně Jasněnce a ševci, který létal. O princezně Jasněnce a létajícím ševci to samé v bleděrůžovém.

Jak princezna hádala, až prohádala je několikrát zfilmovaná pohádka, která tvoří část pohádky Nejkrásnější hádanka.

Vodník v pivovaře byl rovněž zfilmován, má však pozměněný děj. V knize i ve filmu jde vodník pomáhat vařit pivo do pivovaru, který nemá moc valné pivo. V knize se ale navíc zamiluje do správcovy dcery a je za to uvězněn v pivovaře bez přístupu k vodě. Naštěstí ho zapomenou hlídat, dostane se k pivu, osvobodí se a jako bílý kůň utíká. Pivo tu pak nestojí dále za nic, protože nikdo nezná vodníkův recept.

O hloupé havířce bylo zfilmováno opět přesně. Až na detail, kdy se Honza Kleperád nevydává v knize za čerta jako ve filmu, ale za svatého Josefa a důvěřivé babce napovídá, že je třeba uplatit svatého Petra za místo v nebi.

Zlaté kapradí je pohádka o pastevci, který se zamiluje do víly a na ochranu před nebezpečím v turecké vojně má od ní zlaté kapradí. Neváží si ale toho, zamiluje se do velitelské dcery a málem kvůli tomu přichází o život. Opět několikrát zfilmována bez zásadnějších změn.

Jak Kuba parohatou princeznu léčil. O hruškách Ušatkách a jablíčku Parohátku je to samé v podobě nedělní pohádky.

Jak šel Honza do Lenoráje. Línému Honzovi se do práce nechce a od kumpánů, co se rádi napijí a nají, se dozví o Lenoráji, kde je zakázáno pracovat a všeho je tam dostatek. Cestou uvízne v kupcově sudě, a když se dostane ven, vyráží znova hledat Lenoráj.

Epilog: Nyní, když známe rub i líc Drdovy osobnosti, můžeme vynést rozsudek. Nevím, jak Vy, ale pravda o Drdovy ve mně vyvolává smíšené pocity. Geniální pohádkář, představitel poválečného dramatu a literatury, schopný novinář, ale fanatický komunista jdoucí ve svém přesvědčení v práci i politice a životě přes mrtvoly. Až na konci života prozřel. Co ho k tomu vedlo, se už asi těžko dozvíme. Možná jen cítil, že byly zrazeny ideály, kterým tolik věřil. Že zemřel tento v mé rubrice Ošklivý osamocený je nasnadě, vždyť mnoha lidem ublížil a pak opustil i ty, kterým sloužil.

Zdroje: Drda, Jan: Němá barikáda

Drda, Jan: České pohádky

Drda, Jan: Hrátky s čertem

http://www.katopedia.cz/index.php?title=Jan_Drda

https://www.aktualne.cz/wiki/kultura/jan-drda/r~041bf3f8595011e4b5c5002590604f2e/?redirected=1494323159

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=937

http://www.spisovatele.cz/jan-drda

Django Bradley

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář