Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hrdinové kontra padouši: Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan - Čert vzal rybníkáře

16. 2. 2017

 

 

c077dc6a5be38ebb120e11c028f08eb9.jpg

 

Motto: Pod svícnem bývá největší tma! Lidové přísloví

Prolog: Vyvolával obdiv, závist i nenávist. Sloužil jednomu z nejmocnějších a nejvlivnějších šlechticů své doby, panu Vilémovi z Rožmberka. Vznikly díky němu nejkrásnější rybníky jižních Čech, ale také pivovary, statky, mlýny a sýpky. Věnoval se alchymii, vzal ho prý čert a dodnes s ním straší. Kde jsou ale mýty a kde pravda?

Vladyka vodohospodářem: Vrstevník pana Viléma z Rožmberka se narodil roku 1535 vladyckému rodu kolínských Krčínů pravděpodobně v Kolíně. Kromě kolínských Krčínů známe ještě kouřimské Krčíny. První zmínka o krčínských vladycích pochází z roku 1295. Podstatnější informaci máme až z roku 1494, když je jmenovec našeho Krčína v Kolíně pokutován za hru v kostky. Roku 1509 získává děd našeho Jakuba Krčína rodový erb – zeleného papouška na modrém poli, tři pštrosí pera bílé, červené a zlaté barvy, červená a modrá přikrývadla.

 

O dětství pana Jakuba toho moc nevíme. Snad v Kolíně docházel jako malý do školy. Víme však, že studoval na pražském vysokém učení. Po studiích pracoval jako správce na panství Trčky z Lípy a později jako úředník probošta Matěje Kozky z Rynárce v borovanské řeholní kanonii. Urovnával zde proboštovi dluhy a měl možnost se tu přiučit technice vysoušení bažin, matematice a geometrii.

V roce 1566 se  výhodně oženil, aby získal peníze a majetek, protože měl plno dluhů. Vzal si bohatou vdovu Slepičkovou. Vzhledem k tomu, že byla o třicet let starší než pan Jakub, vyvolalo to minimálně údiv a maximálně škodolibý posměch. Samotný Jakub svou paní nemusel a snažil se dlouhou dobu, aby brzy zemřela, proto ji trápil. Ruku snad na ni nevztáhl, ale hlas ano. Ani do společnosti jeho žena nemohla, protože ji tam pan Jakub nebral a u Rožmberka se vždy na něco vymluvil. Přesto to dlouhá léta trpně snášela jako světice, až na veškeré trápení pan Jakub rezignoval.

Později se podruhé oženil, ale neměl štěstí na mužského dědice. Kateřina, dcera hejtmana Zelendera mu dala jen šest dcer, při porodu sedmé zemřela. A jedna dcera se nedožila ani deseti let. Později, na sklonku života se jeho dcery budou svářit i o majetek, který jim po smrti pana Jakuba náležet nebude a o umírajícího pána se bude starat pouze jediná z jeho dcer, aby měla před zbylými sestrami výhodu.

V roce 1561 se Jakub stává podpurkrabím pana Viléma z Rožmberka. Má zde zajímavé povinnosti, totiž pravidelně odemykat a zamykat bránu zámku. Hlavní slovo zde má ale purkrabí, se kterým je Krčín neustále ve sporu. Později ho ale nahradí a v roce 1569 je už regentem celého rožmberského panství.

Jako regent byl schopný ale tvrdý. Zbavil pána z Rožmberka přebytečných, zkorumpovaných a neschopných úředníků. Bohužel někdy vyhazoval i ty, co se mu mohli hodit. Sám si však často ukládal do vlastní kapsy na úkor rožmberského dominia a spoustu peněz propil a prohýřil. Pan Vilém o tom jistě věděl a milostivě to přehlížel, protože mu pan Jakub zvedl výnos z panství a zahladil spoustu dluhů, nemluvě o tom, že sám pán z Rožmberka potřeboval čas od času půjčit peníze a ty našel u Jakuba. A protože mu to nemohl kolikrát splatit, zaplatil mu to výhodami, pozemky nebo třeba tvrzí Sedlčany, která se podle smlouvy ale vztahovala pouze na regentovu osobu a s jeho smrtí se vracela pánům z Růže.

Tak si uměl pan Krčín i jinak vydělat. Nepůjčoval jenom Vilémovi a jeho bratrovi, ale kdekomu. Nepůjčoval jen tak, ale jako zkušený lichvář všude, kde mu to mohlo něco vynést, takže tu pole, tu statek nebo dobytek, tu minimálně protislužbu, když nebyly peníze.

Také hledal zlato a postavil si vlastní tvrz Křepenice, kde prý měl zkoušet alchymistické pokusy. Vyprávělo se, že tvrz skoro celou postavil za jedinou noc ďábel, kterého zahnal Jakub kohoutím kokrháním, aby čert nestihl splnit sázku. Později mu černý tovaryš měl pomáhat při výrobě zlata a elixíru života, ale nic z toho se nepotvrdilo. Vypadá to, že kouř, který se valil z křepenické tvrze, byl z pece, kde Krčín tavil z rudy zlato.

V Sedlčanech si postavil vlastní pivovar a zakázal ho měšťanům odebírat odjinud. Musel za to zaplatit místní hudební soubor, aby si nenadělal příliš zle a kromě rybníků postavil lovecký zámeček Kratochvíli, což byla tehdy další rožmberská pýchu.

A jak to bylo s oněmi rybníky? Inu, pan Jakub byl hlavně regent, tedy správce panství. Sice studoval mimo jiné vodohospodářství a měl se i účastnit stavby vodní nádrže v Praze, ale tady na jihu Čech na práce spíše jako správný regent dohlížel.  Projektování rybníků navíc vycházelo z plánů předchozích rybníkářů jako byl Štěpán Netolický. Za Krčína byly jen zdokonaleny jejich plány, kdy mohl Krčín budovat rozlehlejší a hlubší rybníky. Stavby mají vliv na okolní přírodu dodnes, když třeba v roce 2002 pomohly regulovat povodňový stav. Práce řídili rybníkáři, které pan Jakub najal. Byly to toulavé bandy odborníků na stavbu rybníků, tovaryšů různého řemesla apod. Cítili se nezávislí a měli svá vlastní pravidla, takže se často dostávali do křížku s okolím a někdy připomínali lapky.

Teď tu ale pracovali na rybnících. Nevděk (později Svět) a Rožmberk jsou nejznámější vodní díla té doby. Ale byla tu také Zlatá stoka, tedy řeka odvádějící přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Ovšem tu nejtvrdší práci odváděli poddaní. Krčín jim navýšil robotní povinnosti, které byly do té doby mezi třemi až šesti týdny bez nedělí. Až 1600 poddaných tu pracovalo na vodních dílech. Z tehdejší robotní povinnosti jim sice Krčín zajistil jídlo a plat, ale sebemenší odpor trestal šibenicí. Zasáhl proti kazatelům Jednoty bratrské, kteří proti němu štvali poddané, co nebyli zvyklí na větší robotu. A v Třeboni proti sobě poštval měšťany, když kvůli rybníku zboural celé předměstí a narušil dobře vybudované hradby.

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan pracoval pro Rožmberky jako regent přes dvacet let. Po smrti Viléma z Rožmberka ale došlo na odhalení řady jeho tunelů v rožmberských financích a dluzích, které udělal. Pan Petr Vok musel pak splácet tyto dluhy řadou vlastních majetků, a proto se postaral o odchod nenáviděného Krčína. Ten zemřel na počátku roku 1604 na své tvrzi v Křepenicích. Byl pohřben vedle své ženy v kostele v Obděnicích. Snad proto, že mu záleželo na tom, aby zde byl pochován financoval na sklonku života jeho opravy. Protože byla v roce 1944 nalezena prázdná Krčínova hrobka a dodnes nevíme kdy mezi 19. lednem a 15. únorem zemřel, panuje okolo Krčína neustále tajemno.

800px-jakubkrcin.jpg

Epilog: Pan Jakub Krčín je tedy skutečně rozporuplnou osobností jak má být. Je v mé rubrice skutečně Ošklivým, protože to byl schopný hospodář a správce, stejně jako tunelář a prospěchář. Věděl jak vydělat peníze poctivým i nepoctivým způsobem. Vyšel z malého a stal se velkým. Regent rožmberského panství, muž s pověstí rybníkáře i alchymisty a přivolávače čerta, zlatokop, magnát, tunelář. Není to tak dávno, co byl jedním naším historikem nazván renesančním Rathem. Na rozdíl od něj byl ale daleko schopnější, prohnanější a nedostal se před soud.

Čech, Zdeněk a kol.: Drsný střed Evropy II.

Březan, Václav: Životy posledních Rožmberků

Liška, Vladimír: Tajemné postavy českých dějin

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář