Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvodem

Jmenuji se Stanislav Jalovec a jsem historik. Velice vášnivý historik. Tento blog jsem založil pro zájemce o historii a pro rozptýlení ostatních. Stránka je věnována historii a na historii se musíme dívat tak, jaká opravdu byla, s nadhledem a bez příkras. Proto prosím o vynechání politických názorů a náhledů podle nich. Na druhé straně uvítám otevřenou diskuzi k danému tématu a navrhování dalších témat. Děkuji za pozornost a můžeme začít.

Zrození Vojáka :D

 

 

 

 

Zpověď

Jmenuji se Stanislav Jalovec a někteří mě znají jako Django Bradley. Nepovažuju se za nic extra!!!! Jenom za chlapa, který musel často bojovat už od raných krůčků víc než řada ostatních. Jsem básník, historik, filozof, humanista a Voják (aspoň na webu a v duši jo :D). Také jsem ale hemofilik a nestydím se za to. Jenom lidé, kteří neměli vyšlapanou cestičku a museli si jít tvrdě za svým přes překážky za něco stojí. A to jsou i vojáci. Chtějí splnit úkol, přežít, vrátit se k rodinám a láskám, ale nemají to jednoduché. A co chce takový člověk, kterého k nim připodobňuji? Lásku, rodinu, život. A stejně za to musí bojovat. Jako vojáci. Často mají ze života peklo! Často si říkají, že to nejde dál, ať už to skončí. Jediné co často zůstává je pohled dopředu a touha překonat zlé a dojít k lepšímu.......

Takový jsem i já. Měl jsem rok a půl, když mi diagnostikovali hemofílii a samozřejmě jsem to v prvních letech nechápal. Než jsem měl jít do první třídy, zavolala si nás primářka Černá, že mi to chce vysvětlit, abych si dával pozor atd..... Co udělá šestiletý klučina, když to slyší z úst někoho koho sotva zná? Dostane strach a volá rodiče. To jsem udělal i já. A dokonce utekl. Vysloužil jsem kvůli tomu zbytečné pohovory s dětskými psychology, ale očůral jsem je. Pořád jsem říkal, že chci domů a nechají mě být. Vzdali to. Ale peklo přišlo potom, když jsem si nemohl ve škole, ani na vsi hrát s dětmi a měl zakázaný tělocvik. Pak se mi stal úraz v osmi letech. Poranění kolene od spolužáka. V nemocnici mi řekli, že nebudu chodit a i fyzioterapeutky to se mnou vzdaly. Ale nečekejte žádnou Ordinaci v růžové zahradě s emocemi a lítostí. Všichni řekli stručně, že to nejde. Ale to neznali mě. Vzepřel jsem se všemu a všem. Denně cvičil se skřípěním zubů, bolestí a potem. Několikrát jsem zakrvácel znovu do kolena, ale po roce jsem mohl konečně odhodit berle. Nejvíc mi pomohla podpora mého dědečka, který mi na staré promítačce pouštěl spaghetti westerny. Nejvíc se mi líbil Django v podání Franca Nera. Také mu nedali šanci, ale vyhrál. Jeho příběh jsem si vzal k srdci a jednám podle něj dodnes. Jinak Django znamená Bdící a je to cikánská přezdívka. Nosil jí i jazzman Django Reinhardt, který hrál na kytaru i přes handicap. Na levé ruce totiž mohl používat jen dva prsty a to za velikých bolestí. Django je tedy symbol zranitelného, ale tvrdého a nepoddajného hrdiny. Django je jazzman. Django je pistolník. Django jsem já.